Klárce na kroužek miniházené

Klárku znám od jejích 4 let. Poprvé jsme se potkaly v době, kdy její maminka potřebovala řešit bydlení a byla jí poskytnuta sociální služba v azylovém domě, kde jsem pracovala jako sociální pracovnice. Během změn v jejich životě jsem jim byla stále na blízku. I nyní se setkáváme, protože bydlí v sociálním bytě našeho města a já jim pomáhám v rámci sociálního poradenství. Klárku tak vidím vyrůstat a řekla bych, že máme hezký přátelský vztah. Stává se z ní slečna, v její osobnosti ale stále převládá živelný temperament. S podporou maminky přebytek energie uvolňuje při různých pohybových aktivitách. Pravidelně dochází do jednoho místního fotbalového klubu a nově touží být platnou hráčkou v miniházené. S tímto sportem se seznámila při maminčině brigádě. Maminka totiž chodí uklízet do tělocvičny, kde probíhají tréninky, ke kterým se Klárka mohla příležitostně připojit. Většinou ale sedí opodál a podává míče. Klárka žije jen s maminkou, která má zdravotní omezení s přiznaným invalidním důchodem 2. stupně, a dlouhodobě se jí nedaří najít stálé zaměstnání. Její zdravotní stav ji po těžké autonehodě z důvodu bolestí limituje. Rodina tak má omezený finanční rozpočet. Pobírají dávky hmotné nouze. Klárka dostává od své maminky i svých již dospělých sourozenců spoustu lásky. Maminka se jí také snaží dopřát různé školní i mimoškolní aktivity, na kroužek miniházené, o kterém Klárka sní nejvíc, ale peníze nezbývají. A protože chce maminka své dceři splnit její největší přání, obrací se s mojí podporou na Patrona dětí.