Kočárek pro nezdolného optimistu Ondráška

Náš příběh začal v porodnici ve Slaném. Právě tady přišel na svět ve 26. týdnu těhotenství náš starší syn Ondrášek. Vůbec na to ale nebyl připravený. Narodil se císařským řezem, ihned po porodu ho lékaři museli oživovat. Později byl převezen do nemocnice do Prahy, odkud jsme si ho po třech měsících mohli konečně odvézt domů. Spolu s ním jsme si však odnášeli diagnózy, které si s sebou ponese po celý život. Náš drobeček trpí dětskou mozkovou obrnou, epilepsií a atrofií zrakových nervů.

První dva roky svého života trávil Ondrášek často v nemocnicích. Je to ale náš bojovník, který se se svými nemocemi statečně pere. Je to usměvavý a pohodový kluk, kterého stačí pohladit po tváři a už se krásně usmívá. Ve svých čtyřech letech umí říct „táta“, „bába“, „děda“, „jéje“, umí zazpívat „lálá“, ukázat „ne ne ne“. Někdo by si mohl říct, že to není žádná sláva, my jsme na něj však neskutečně pyšní.

Ondrášek vyžaduje neustálou péči, nechodí, nesedí ani neleze, je na nás závislý z hlediska pití, jídla i hygieny. Kvůli oční vadě prakticky nevidí, ale stimulací a cvičením jeho očiček jsme zatím docílili toho, že pozná své nejbližší. Dokáže si i sáhnout po konkrétní hračce. Každé 3 týdny s ním také jezdíme do Prahy na rehabilitace, každý rok jezdíme na hiporehabilitační pobyty a 3 x do týdne Ondrášek navštěvuje denní stacionář (vždy na 3 hodiny). Dále jezdíme na pravidelné kontroly ke specialistům a 2 x do roka do lázní.

O Ondráška pečuji převážně já, protože tatínek vykonává časově velmi náročnou práci a často je služebně mimo domov. Bydlíme v rodinném domku, kde v současné době probíhá, a ještě nějaký rok probíhat bude, rekonstrukce celého přízemí, které bude bezbariérové. Zatím tak žijeme v provizoriu v patře. V lednu roku 2016 k nám do rodiny přibyl ještě Pavlík, náš malý ďáblík. Pavlík je pro Ondráška velkou motivací, kluci jsou na sebe hodně fixovaní.

S manželem pevně věříme, že se bude Ondrášek neustále vyvíjet dopředu. Víme, že to půjde pomalu, ale kdo ví, třeba se náš malý smíšek jednou postaví na vlastní nožičky. Protože ho nyní musíme všude vozit, potřebovali bychom transportní kočárek, který nám ulehčí cesty do školky, k lékařům a také cestování s rodinou. Jsme pořád někde v terénu a neustále nakládat, vykládat a tlačit těžký zdravotní vozík už začíná být nad mé síly. Transportní vozík je oproti tomu lehký a skladný a zvládnu ho obsluhovat sama. Pro naši rodinu je ale jeho koupě nad naše finanční možnosti.