Miroslava Biegunová
odborný asistent, předsedkyně spolku FOR HELP – AUTISMUS z.u.
Zobrazit komentář PatronaDavídka znám z našeho spolku, kam děti s autismem docházejí na terapie s koníky a kde pořádáme různé pobytové akce. Mám tak příležitost sledovat Davídka, jak reaguje na své okolí. Asi největší ránou, kterou jsem osobně zažila, byla situace v restauraci při snídani, kde naši zdraví spoluobčané napadli tehdy šestiletého Davídka s tím, že se neumí chovat a měl by restauraci opustit. Bohužel byli i vulgární. Davídkových rodičů se to velmi dotklo a od té doby sedí vždycky v oddělené sekci, kde nejsou lidé. Za ta léta, co ho znám, už nastalo mnoho situací, při kterých se mi tajil dech, a nevěděla jsem, jestli mám plakat, nebo zuřit na celý svět. Davídek bohužel neumí mluvit, a tak se projevuje hlasitým vřískáním. Je těžké pochopit, co zrovna potřebuje, když si o to neumí říct. Myslím, že do života bude vždy potřebovat někoho, kdo mu bude pomáhat. Naštěstí má skvělou rodinu, která pro něj udělá vše, co je v jejích silách. Jeho rodiče si nejvíc přejí to, aby mohli jít s Davídkem ven, na procházku, a trávit čas v přírodě. Kolokočárek by pro ně byl skvělou pomůckou, která by do jejich života přinesla klid, větší mobilitu a možnost vyrážet na místa, kam doposud mohli dojet pouze autem.
Společně jsme vybrali
celou částku
20,630
Kč
Děkujeme všem!
Maminka napsala příběh svého sedmiletého synka Davídka
Davídek byl krásné a zdravé miminko, které jsme na svět přivítali s velkou slávou. O rok a půl později však přestal reagovat na veškeré podněty, takže jsme s ním okamžitě utíkali k lékaři. Výsledky různých vyšetření nás hodně překvapily – Davídek má diagnostikovaný dětský autismus, ADHD a hyperkinetický syndrom (nepravidelný pohyb, díky kterému padá). Nyní, v jeho sedmi letech, ho navíc přepadla epilepsie. Léky, které by měli epileptické záchvaty tišit, ale zatím nezabírají.
Davídek je krásný kluk, u kterého není na první pohled vidět, že žije ve svém vlastním světě. Ve spolupráci se speciální školkou se nám ho během 4 let podařilo naučit spoustu nových věcí. S dopomocí se už dokáže obléknout a přes den to většinou zvládá bez plenek. Za tyto malé úspěchy jsme moc šťastní.
Davídek má i přes všechny své hendikepy velmi rád pohyb. S velkou radostí se vždycky rozběhne, ale protože mu často nevychází kroky, padá. Ve školce si vyzkoušel i loped, ale bez speciálního přídavného zařízení z něj také padá.
Někdy ho venku přepadají epileptické záchvaty, po kterých okamžitě upadá do spánku (na 3 – 5 hodin). Pro mě je potom velmi náročné odnést v náručí takového velkého kluka domů. Nedávno jsme ale narazili na kolokočárek, který by nám velmi usnadnil pohyb. S takovým kočárkem bych se nemusela obávat toho, že nedokáži Davídka po jeho záchvatu dopravit domů. Mohla bych s ním sama vyrážet na výlety a procházky bez obav, že bych musela v případě epileptického záchvatu obvolávat kamarády a žádat je, jestli by pro nás nemohli přijet. Cena výroby takového kolokočárku je ovšem příliš vysoká a naše rodina si jej opravdu nemůže dovolit. Dovolujeme si tedy tímto požádat o pomoc a věříme, že snad potřebnou částku seženeme.