Láďovi na školní obědy

Do června loňského roku jsme žili jako šťastná rodina. Já, devítiletý Ládík, čtyřletá Eliška a můj přítel. I když Ládík ani Eliška nebyli jeho, miloval je jako své vlastní děti. Díky němu jsem poznala, že život není jen o bolesti a strádání, ale také o lásce a naplnění. V červnu roku 2018 však zemřel. A v ten den možná zemřela i část mě.

Po této tragické události jsem se snažila dětem celou situaci co nejvíce ulehčit, moc se mi to ale nedařilo. Svého náhradního tátu měly moc rády a s jeho ztrátou se jen těžko smiřovaly. Eliška je naštěstí ještě malá, a tak to snáší lépe. Často ji přistihnu, jak si s ním povídá. Ládík je na tom bohužel o něco hůř. Ztratil sebevědomí, dlouho se nechal šikovat, aniž by mi cokoliv řekl, a obecně se mi hodně vzdálil. Uzavřel se do sebe a chvíli trvalo, než jsme k sobě znovu našli cestu.

Záhy po partnerově smrti jsem si uvědomila, že zvládnout všechno sama nebude snadné, a to zejména finančně. Nejprve jsme bydleli v hezkém bytě, kde jsme se cítili opravdu doma. Protože jsem si však za čas nemohla dovolit platit vysoký nájem, přestěhovali jsme se do menšího bytu. Ten je dost chladný a občas se v něm objeví plíseň. Moc se nám nedaří se v něm zabydlet. Platím ale nízký nájem, a to je pro mě rozhodující.

Děti bohužel často marodí, což mi dost komplikuje docházku do práce. Nemám rodinu, která by mi mohla děti pohlídat, takže se mi už stalo, že mě z práce kvůli častým absencím propustili. Když jsou však děti nemocné, nemůžu je nechat doma samotné. A tak si často přivydělávám jen na brigádách.

Chtěla bych vás nyní požádat o pomoc s úhradou školních obědů pro Ládíka. Po zaplacení výdajů za bydlení, jídlo a školku pro Elišku už mi na ně nezbývají peníze, proto budu vděčná za jakýkoli příspěvek.