Lucince na rehabilitační program

Lucinka se narodila jako zdravá holčička a v útlém dětství se těšila dobrému zdraví. Chodila s mými dětmi do školky a žila stejně bezstarostný život jako ostatní malé děti. Když jí bylo 6 let, musela jít na vyšetření do nemocnice, které absolvovala pod úplnou narkózou. Po probuzení se začala dusit, došlo k zástavě srdce, edému plic, celkové sepsi (otravě krve) a následně k těžkému poškození mozku. Po resuscitaci a stabilizaci základních životních funkcí ležela Lucinka 3 týdny v kómatu na ARO.

Nikdo nevěděl, zda přežije, nikdo si neodvážil odhadnout rozsah následků na křehký dětský organismus. Následoval urgentní přelet vrtulníkem do hyperbarické komory v Ostravě, kde Lucinka strávila celý měsíc. Po nemocnicích a rehabilitačních ústavech následně strávila více než rok. Lucince i její mamince se tak ze dne na den úplně změnil život. Její maminka musela opustit své zaměstnání, aby se mohla o Lucinku starat.

Dnes je Lucince 11 let. Nemůže chodit, je odkázána na invalidní vozík. Špatně mluví a neovládá ruce. Její diagnóza je kvadruspasticita (mozková obrna doprovázená epileptickými záchvaty) a dystonie, která způsobuje neovladatelné abnormální pohyby provázené silnou bolestí a křečemi. Vše si však uvědomuje a normálně myslí, všemu rozumí a často se ptá, proč si nemůže hrát jako ostatní děti. Její maminka se jí věnuje celé dny. Povídají si, chodí spolu na dlouhé procházky, hrají s Lucinkou různé hry. Lucinka je myšlením zcela na úrovni svých vrstevníků, logicky myslí a uvědomuje si vše, co se kolem ní děje. A stejně tak si dobře uvědomuje svůj stav.

Lucinčin zdravotní stav se stále vyvíjí. Roste z ní slečna jako z ostatních holčiček. Je proto nutné, aby denně cvičila, absolvovala rehabilitační pobyty v lázních, navštěvovala logopedii a další terapie, které její stav pomáhají malinko zlepšovat. Pravidelně také navštěvuje školu pro tělesně postižené.

Všechny tyto aktivity s sebou přinášejí velmi vysoké náklady. Například náklady na rehabilitační pobyty v Klimkovicích, které Lucince výrazně pomáhají – zlepšují její stav a zároveň zmírňují bolestivé křeče – nejsou plně hrazené pojišťovnou. Pobyt v lázních, který by měla absolvovat dle lékařů 3 až 4krát ročně, pojišťovna ho hradí pouze jedenkrát ročně. Cena jednoho takového ozdravného programu převyšuje sto tisíc korun.

Další náklady jsou spojené s pořízením nového vozíku a auta. Lucka roste a náklady se zvyšují. Pro Lucinku jsou však rehabilitace velmi důležité. Vždy po jejím příjezdu z lázní vidíme dočasné zlepšení po fyzické i psychické stránce, což nám ukazuje, že všechny tyto aktivity mají smysl.