Lukáškovi na školu v přírodě

Říká se, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Vytváříme si vize a plány a myslíme si, že život půjde tak, jak si přejeme. Bohužel, realita se většinou odehrává zcela mimo naši vůli. Nikdy by mě například nenapadlo, že zůstanu sám na výchovu svých dvou synů. Nikdy bych si nepomyslel, že matka mých dětí skončí ve vězení. A už vůbec by mě nenapadlo, že někdy budu prosit o pomoc. A přesto se to všechno děje.

Když maminku mých synů zavřeli, byl jsem zrovna ze zdravotních důvodů v pracovní neschopnosti. Najednou bylo financování celé domácnosti pouze na mně a já si uvědomil, že bez partnerčina příjmu to bude hodně zlé. S chlapci jsme se naučili žít skromně a já si každý den přál, aby mi už bylo lépe a mohl jsem nastoupit do práce. Bohužel, můj zdravotní stav mi stále neumožňuje nastoupit do práce na plný úvazek, snažím se ale si přivydělávat na brigádách.

Můj desetiletý Lukášek by rád odjel se svojí třídou na školu v přírodě. Moc se tam těší a ve škole i doma o ničem jiném nemluví. Bohužel, naše finanční situace mi neumožňuje mu školu v přírodě zaplatit. Protože ho však o tento zážitek nechci připravit, prosím vás o pomoc.

Lukášek je moc šikovný a doma mi pomáhá, jak jen může. Miluje svého pejska a pravidelně ho venčí. Rád hraje fotbal, chodí do lesa na houby a užívá si rybaření. Je veselý a společenský a v kolektivu dětí je strašně rád. Byl by proto opravdu nešťastný, kdyby jako jediný ze třídy nikam nejel.