Můj účet
Obědy školákům
Lukáškovi na sportovní kočárek
S Lukáškovou maminkou Petrou jsem se seznámila na onkologii, kde jsme se obě léčily s rakovinou prsu. Při dlouhých aplikacích chemoterapie jsme si povídaly, navzájem se podporovaly v léčbě a spřátelily se. Petra mi řekla, že je její starší syn Lukášek postižený, a to jak po fyzické stránce, tak i po psychické. Lékaři bohužel včas nezachytili, že se mu v děloze nedaří. Složitý porod pak jeho celkový stav ještě zhoršil. Lukášek nechodí, nemluví, sám se nenají. Potřebuje pravidelné rehabilitace, několikrát denně bere léky. Vyžaduje nonstop péči. Lukášek je velmi fixovaný na svoji rodinu a své blízké intenzivně vnímá. Dokáže být smutný, umí se ale i radovat nebo vztekat. Maminka Petra, její muž i malý bráška Lukáška milují a snaží se ho maximálně zapojovat do běžného života – hrají si s ním, chodí ven na procházky, jezdí na výlety. Proto by se jim také velmi hodil speciální kočárek, který se dá připojit za kolo. Díky němu by celá rodina konečně mohla vyrazit na cyklovýlet a užít si společný čas při pohybu na čerstvém vzduchu. V rodinném rozpočtu ale 56 000 korun na pořízení takového kočárku není.
Tento příběh byl bohužel zrušen. Dary se ale nikde neztratily. Podpořili jste jimi jiné dětské příběhy. Děkujeme!
Příběh Lukáška, který se i přes své postižení nepřestává usmívat
Lukášek přišel na svět koncem osmého měsíce těhotenství, a to kvůli špatně fungující placentě. Nedostával v ní tolik živin, kolik potřeboval, a bohužel neměl ani dostatek kyslíku. V důsledku těchto potíží se u něj rozvinula dětská mozková obrna s postižením všech čtyř končetin. Tím to ale neskončilo. Jako půlroční miminko dostal první epileptický záchvat, který bohužel nebyl poslední. Dnes se nám naštěstí daří záchvaty potlačovat předepsanými léky.
Od miminka s Lukáškem cvičíme Vojtovu metodu, jezdíme do lázní, kde Lukášek poctivě rehabilituje, chodíme na pravidelná vyšetření ke specialistům. I přes všechnu naši snahu je však Lukášek ve svých deseti letech stále plně závislý na naši celodenní péči. Jak šel čas, přidávaly se totiž další zdravotní problémy. Lukášek má například velké potíže s přijímáním potravy, rozvinula se u něj centrální zraková vada, hodně bolesti mu způsobuje částečně vykloubená levá kyčel.
I když je Lukášek kluk, kterého často něco bolí, umí se upřímně radovat. Miluje hudbu a moc rád poslouchá, když mu něco vypráví jeho mladší bráška. Lukášek sice nemluví, ale řeči dobře rozumí. Odpovídá nám úsměvem nebo kýváním hlavy. Když není naše sluníčko s námi, je ve speciální škole, kam ho každý den vozíme. Myslím, že je tam rád.
Postupem času jsme se s jeho tatínkem naučili, jak si rozplánovat den, abychom vše stihli a aby vše skvěle šlapalo. V roce 2017 jsem ale onemocněla rakovinou. Léčba byla dlouhá a těžká, a i když jsem se snažila, aby to na kluky tolik nepůsobilo, oba vnímali, že se děje něco špatného. Dnes už je u nás doma zase veselo, na dobu mé nemoci ale neradi vzpomínáme.
Lukáška se snažíme zapojovat do každodenních činností, bereme ho na procházky i výlety. U nás doma všichni moc rádi jezdíme na kole, proto bychom chtěli Lukáškovi pořídit speciální kočárek, který se dá zapojit za kolo. Vhodný je také na lyže nebo jen tak na procházku. Kočárek je navíc polohovatelný, takže v něm Lukáškovi bude příjemně. Náklady na jeho pořízení jsou však pro nás příliš velké. Tatínek sice hodně pracuje, na kočárek ale v dohledné době našetřit nedokážeme.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
