Mechanický a elektrický vozík pro Vikiho

Náš veselý Viki se narodil ve 30. týdnu společně se svým bráškou. I když na svět přišli dřív, dokázali sami dýchat, hezky se vyvíjeli a lékaři nás ujistili, že jsou v pořádku. Měsíc po jejich narození však podstoupili kontrolní ultrazvuk mozku, který všechno změnil.

Z výsledků našeho Vikiho bylo patrné odumření mozkových buněk, v důsledku kterého byla našemu synovi diagnostikována dětská mozková obrna ve formě spastické kvadruparézy. Jedná se o nejtěžší formu dětské mozkové obrny, při které jsou postiženy všechny 4 končetiny. V momentě, kdy jsme se to dozvěděli, se náš život ještě více změnil, začal také boj s časem.

Dnes, po letech dřiny a nespočtu návštěv lékařů, je z Vikiho sedmnáctiletý, mentálně zdravý, chytrý a usměvavý kluk, který je však uvězněný ve vlastním těle. Pohybově je na úrovni tříměsíčního dítěte a bez kompenzačních pomůcek a celodenní péče není schopen téměř žádné samostatné činnosti. Pohybuje se především na elektrickém vozíku, který umí řídit. Díky speciálním pomůckám také ovládá počítač. V současné době studuje na střední škole při Jedličkově ústavu, kde je nesmírně spokojený a šťastný. Konečně je totiž rovnocennou součástí třídního kolektivu. Hodně ho baví angličtina a volný čas rád tráví v bazénu. Před nedávnem také začal s posilováním v Centru zdravotně postižených v Českých Budějovicích a díky úžasnému trenérovi má za sebou účast v 1. kole Poháru ČR v benchpressu handicapovaných sportovců.

Ráda bych na tomto místě řekla, že se Vikiho stav zlepšuje, bohužel tomu tak ale není. Jak čas plyne a Viki roste, spasticita jeho tělo čím dál více poškozuje. Každý den bojujeme za pohyblivost jeho kloubů, snažíme se oddálit skoliózu a vyhýbat se křečím. Nejtěžším úkolem je však zachovat u Vikiho jeho optimistického ducha a víru v budoucnost.

My, rodiče, řešíme hlavně praktické problémy, které nám ztrpčují život. Zdraví lidé potřebují na různé aktivity různé boty, my potřebujeme různé vozíky. Vlastníme elektrický exteriérový vozík, který Viky používá ve škole a na internátu. Chybí nám však mechanický skládací vozík, který by nám usnadnil cestování hromadnou dopravou a tím zlevnil cestování. Vikiho si totiž na víkendy vozíme domů autem, protože do MHD a vlaku se s velkým vozíkem nedostaneme. Doprava autem nás však měsíčně vyjde zhruba na 8 000 korun. Viki by tento vozík využil i v týdnu, a to zejména při návštěvách kulturních akcí nebo památek, kam je mu někdy se 150 kg těžkým elektrickým vozíkem odepřen přístup. Už dvakrát jsme žádali zdravotní pojišťovnu o úhradu nebo alespoň příspěvek, pokaždé však náš požadavek zamítli. Pro Vikiho bychom si také přáli skládací elektrický vozík, který je lehký a přitom stabilní, zároveň se dá po vyjmutí baterie snadno složit do auta. Viki by se s ním také snadněji pohyboval v interiérech.

Pořízení dvou vozíků, které dohromady přijdou na více než 170 000 korun, si ale nemůžeme dovolit. Proto moc prosíme o pomoc a příspěvek vás.