Můj účet
Obědy školákům
Mile na efektivnější přípravu do školy
Rozvoj a vzdělání
Milu znám z pěstounské rodiny, kterou doprovázím už 2 roky. Mila se narodila v roce v Rusku matce, která ji z neznámých důvodů zanechala v porodnici. Když byl Mile rok a půl, ujala se jí její současná pěstounka, které v té samé porodnici zemřela při porodu dcera i s dítětem. Pěstounce je 68 let, ale Mila jí od malička říká "mami". Spojuje je velmi silné pouto. Po několika letech musely bohužel kvůli velmi těžkým životním podmínkám z Ruska odejít. Po různých útrapách a dlouhé klikaté cestě požádaly o azyl v České republice, který jim byl po roce čekání nakonec udělen. Mila nyní chodí už do 9. třídy a je to pilná studentka. Dobré studijní výsledky jsou pro ni hodně důležité. Velice ráda by se dostala na střední školu, kde se vyučuje obor grafický design. Její vášní je totiž kreslení, které jí pomáhá překonávat někdy smutné nálady a těžkosti, které jí život přináší. Rodina se ale potýká se značnými finančními problémy. Jediným příjmem pěstounky, která nemá v ČR nárok na starobní důchod, jsou sociální dávky (odměna pěstouna, příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a příspěvek na bydlení). I když jsou zvyklé žít velmi skromně, z těchto peněz neušetří tolik, aby si Mila mohla dovolit to, co její vrstevníci. Má však pro to pochopení. V srpnu tohoto roku se jim ale porouchal počítač a bylo jim řečeno, že opravit ho se již nevyplatí. Pěstounka bohužel nemá dost financí na nový. Mila tak musí zůstávat ve škole po vyučování, aby si na školním počítači vypracovala domácí úkoly. Navíc se hlásí na střední školu, kde bude ke studiu potřebovat počítač, který zvládne i grafické programy. Proto jsme se společně rozhodly požádat touto cestou o příspěvek na nákup notebooku, který Mile umožní studovat školu, kterou chce a která pro ni bude perspektivou do budoucna.
Společně jsme vybrali
celou částku
13,681
Kč
Děkujeme všem!
Pěstounka vypráví příběh Mily, která neměla snadný vstup do života
Před mnoha lety jsem s bolavým srdcem přijela do nemocnice v Petrohradu (v Rusku), kde mi právě zemřela dcera. Byly to nejhorší chvíle mého života. Uprostřed všeho toho neštěstí jsem ale potkala malou ztracenou holčičku – Milu. Mila byla v nemocnici už rok a půl. Matka ji nechala v porodnici, kdo je otec nikdo nevěděl. Když jsem ji poprvé uviděla, bylo mi jasné, že ji tam nemohu nechat. V době, kdy jsem Milu poznala, mi bylo 54 let. Můj manžel zemřel při zemětřesení v Jerevanu, mé 3 adoptované děti už byly dospělé. Věděla jsem, že vychovávat malé dítě nebude snadné, ale byla jsem ochotná to zkusit.
Další 3 roky jsme žily v Rusku, ale byl to těžký život. Proto jsem se rozhodla vzít Milu a odjet nejprve do Finska, a pak do Česka, kde žijeme dodnes. Více než rok jsme byly v uprchlickém zařízení a čekaly, jestli dostaneme povolení k pobytu. To jsme naštěstí získaly právě včas, aby mohla Mila nastoupit do 1. třídy. Postupně jsme si v Česku vybudovaly nový domov a zapojily se do každodenního života.
Mila je skromná, snaživá a zodpovědná dívka. Hodně mi pomáhá – i když česky rozumím, nedomluvím se vždycky tak, jak by bylo potřeba. Mila mi tak tlumočí na úřadech, pomáhá s nákupy, se zařizováním okolo bytu, můžu se na ní ve všem spolehnout. Teď už chodí do 9. třídy a čekají ji přijímací zkoušky. Má velké výtvarné nadání a ráda by šla studovat grafický design. Proto také začala navštěvovat přípravný kurz k přijímacím zkouškám na střední uměleckou školu.
Pokud jde o finance, jsme odkázány na dávky pěstounské péče. Jiný příjem bohužel nemáme. Jsem už v důchodovém věku, ale v Česku nemám na důchod nárok. Můj zdravotní stav mi navíc nedovolí pracovat, a tak to finančně není snadné. Ráda bych Mile zajistila materiální potřeby tak, aby tolik necítila naši odlišnost, momentálně to ale není v mých silách.
Mila bohužel už od léta nemá funkční počítač. Některé domácí úkoly musí děti zpracovávat na počítači, což Mila doma nemůže. Zůstává proto dlouho ve škole, kde využívá školních počítačů. Potřebovala by však mít vlastní, na kterém by mohla pracovat i v době, kdy je škola zavřená. Počítač také potřebuje k přípravě na přijímací zkoušky. A protože už nevidím jiný způsob, jak na něj sehnat peníze, prosím o pomoc vás.
Vím, že citově Mila nestrádá, i když má jen mě. Bohužel stále doplácí na to, kde a za jakých okolností se narodila. Věřím ale, že má před sebou krásnou budoucnost.
P. S. Jméno dítěte v příběhu bylo změněno. Děkujeme za pochopení!
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
