Míšovi na vybavení na florbal

Jsem matka samoživitelka a mám 4 děti. Se svým synem Míšou (11 let) a jeho dvěma sourozenci žijeme na ubytovně v jihočeském Velešíně, kam jsme se přestěhovali z Českých Budějovic. Ve Velešíně jsme poznali spoustu skvělých lidí a moc se nám tady líbí. Míša s bráškou Honzíkem (9) začali chodit hrát florbal a oba si to moc užívají. Našli si také hodně nových kamarádů. Úsměvy na jejich tvářích tak vidím častěji než kdy dřív.

Náš příběh začal v roce 2016, kdy byl můj manžel obviněn z domácího násilí a týrání dětí. Psychicky i fyzicky týral mě a našeho nejstaršího syna Dominika. Mně způsobil zlomeninu očnice a čelisti. Dominik si také odnesl četná zranění a to nejen na těle, ale především na duši. Manžela za to odsoudili k devíti letům výkonu trestu. Dominik, kterému je nyní 16 let, s námi však momentálně nežije. Způsob, jakým s ním jeho otec zacházel, na něm zanechal své stopy. Stal se z něj problémový mladý muž, který je ve výchovném ústavu. Vlastně se tomu ani nedivím.

S dětmi jsem prošla třemi azylovými domy, Míša s Honzíkem také strávili 6 měsíců v Klokánku, což bylo obtížné pro nás pro všechny. Nakonec jsem kluky naštěstí získala zpátky a naše rodina je tak zase pohromadě.

V současné době si hledám práci, ale omezují mě mé zdravotní problémy. Léčím se s cukrovkou 2. typu. Moje dcera Veronika je navíc těžce postižená, takže skloubit práci s péčí o ni a své syny je celkem náročné. Mám však práci na částečný úvazek a hledám dál. Manžel na děti samozřejmě nic nepřispívá. Nějakou brigádu snad ve vězení má, ale ještě jsme od něj neviděli ani korunu. Z toho důvodu svým dětem spoustu věcí nemohu pořídit.

Moc bych si přála, aby měl Míša vlastní florbalovou hůl a nové sálové boty na florbal. Má tento sport moc rád a zatím si musí vybavení půjčovat. Byl by to krásný vánoční dárek, za který by byl Míša neskutečně vděčný. Míša je hodně kamarádský a je rád ve společnosti ostatních dětí. Kromě florbalu ho ještě baví rybaření a čtení komiksů. Pomůžete nám?