Na obědy a školné v mateřince pro Alenku

Jmenuji se Radka a mé dceři Alence 4 roky. Narodila se nám s manželem po několika neúspěšných těhotenstvích a následném umělém oplodnění v roce 2013. Manžel mi s dcerkou nepomáhal, nekrmil ji, nepřebaloval, stále častěji odjížděl na víkendy s kamarády pryč a opíjel se. Byl to alkoholik. Navíc nás psychicky i fyzicky týral.

Začala jsem na něj stále více tlačit, aby se šel léčit, že mu nejkrásnější roky s dcerkou utečou mezi prsty. Manžel se v roce 2014 rozhodl léčit ambulantně pomocí antabusu. Léčba trvala rok. Dostal antidepresiva, které ale po nějaké době sám bez vědomí lékaře vysadil, a jeho psychický stav se pak rapidně zhoršil.

Začal být agresivní, neustále mu bylo špatně. Byl ve velké psychické nepohodě, což se projevovalo výbuchy vzteku. Často na mě i dceru křičel. U jeho slovních útoků byla Alenka vždy přítomná a na jeho křik reagovala pláčem. V této chvíli otec Alenky začal svůj hněv obracet vůči ní, sprostě na ní křičel a několikrát ji i uhodil.

Po ukončení roční léčby u něj do týdne nastala recidiva a opět začal hodně pít. Později pil denně. Slovní a fyzické útoky na mě a na dceru se stupňovaly. Neustále mi říkal, že nic nedělám, nic neumím, přitom jsem řádně vedla domácnost. Jeho věčnými výčitkami mě ale pomalu začal dostávat do stavu, že jsem sama začala věřit, že nic nezvládám.

Od té doby jsem začala přemýšlet o tom, že od manžela odejdu. Bez peněz a s malým dítětem to ale nebylo snadné.

Obrátila jsem se na Centrum pomoci závislým a jejich rodinným příslušníkům, začala jsem chodit k psycholožce a pomalu se připravovala na vhodnou dobu, kdy bezpečně odejít. Měla jsem připravenou pohotovostní tašku, kdybych musela byt opustit hned. Zároveň jsem si fotila zranění, která jí otec způsobil, aby později fotografie mohly posloužit jako důkaz.

Letos v květnu jsem kontaktovala OSPOD, kde mi dali kontakt na informační a poradenské centrum ROSA pro ženy, oběti domácího násilí. Jednoho červencového dne, když byl manžel v práci, jsem s dcerou do azylového domu Rosa utekla. Velice nám tu pomáhají. Pomalu se dostáváme do pohody a hlavně jsme v bezpečí před manželem, který nás neustále hledá a vyhrožuje nám.

Proto, milé maminky, nebojte se využít této pomoci. Myslete na své děti i na sebe. Vše se dá zvládnout, i když se to zdá nemožné. Hlavně se nevracejte k násilným partnerům, kteří lžou, slibují, vyhrožují a je to začarovaný kruh.

Moc všem děkujeme za pomoc a hlavně si přejeme, ať je co nejméně maminek a dětí, které se dostanou do takové ošklivé situace jako já s mojí dcerou. V současnosti, i přes to že chodím do zaměstnání na plný úvazek, nemáme příliš finančních prostředků. Velice by mi pomohlo, kdybychom získaly peněžní dar na uhrazení jídla a školného ve školce.

Poznámka: jména použitá v příběhu nejsou skutečná, ale celý náš příběh skutečný je.