společně za
lepší dětství

Znáte dítě, které potřebuje pomoci?
Přidejte jeho příběh.

+
Moje zóna

Na obědy a školné v mateřince pro Alenku

Přispívali jste na

na školné a stravné na 5 měsíců v mateřské školce

Barbora
Patron příběhu

Barbora

Volnočasová pedagožka a sociální pracovnice v utajeném azylovém domě Rosa

Komentář patrona

Maminku Radku, která napsala příběh, i její dceru Alenku znám z azylového domu Rosa, kde s dětmi i jejich maminkami intenzivně pracuji na zlepšení jejich sociální situace. Pořádám také pro děti různé kulturní akce, aby po zažitém traumatu měly o něco hezčí dětství a veselé vzpomínky.

Společně jsme vybrali
celou částku 9,000 Kč

Děkujeme všem!

Sdílet příběh:

Aby Alenka mohla chodit do školky a netrpěla tam hlady

Jmenuji se Radka a mé dceři Alence 4 roky. Narodila se nám s manželem po několika neúspěšných těhotenstvích a následném umělém oplodnění v roce 2013. Manžel mi s dcerkou nepomáhal, nekrmil ji, nepřebaloval, stále častěji odjížděl na víkendy s kamarády pryč a opíjel se. Byl to alkoholik. Navíc nás psychicky i fyzicky týral.

Začala jsem na něj stále více tlačit, aby se šel léčit, že mu nejkrásnější roky s dcerkou utečou mezi prsty. Manžel se v roce 2014 rozhodl léčit ambulantně pomocí antabusu. Léčba trvala rok. Dostal antidepresiva, které ale po nějaké době sám bez vědomí lékaře vysadil, a jeho psychický stav se pak rapidně zhoršil.

Začal být agresivní, neustále mu bylo špatně. Byl ve velké psychické nepohodě, což se projevovalo výbuchy vzteku. Často na mě i dceru křičel. U jeho slovních útoků byla Alenka vždy přítomná a na jeho křik reagovala pláčem. V této chvíli otec Alenky začal svůj hněv obracet vůči ní, sprostě na ní křičel a několikrát ji i uhodil.

Po ukončení roční léčby u něj do týdne nastala recidiva a opět začal hodně pít. Později pil denně. Slovní a fyzické útoky na mě a na dceru se stupňovaly. Neustále mi říkal, že nic nedělám, nic neumím, přitom jsem řádně vedla domácnost. Jeho věčnými výčitkami mě ale pomalu začal dostávat do stavu, že jsem sama začala věřit, že nic nezvládám.

Od té doby jsem začala přemýšlet o tom, že od manžela odejdu. Bez peněz a s malým dítětem to ale nebylo snadné.

Obrátila jsem se na Centrum pomoci závislým a jejich rodinným příslušníkům, začala jsem chodit k psycholožce a pomalu se připravovala na vhodnou dobu, kdy bezpečně odejít. Měla jsem připravenou pohotovostní tašku, kdybych musela byt opustit hned. Zároveň jsem si fotila zranění, která jí otec způsobil, aby později fotografie mohly posloužit jako důkaz.

Letos v květnu jsem kontaktovala OSPOD, kde mi dali kontakt na informační a poradenské centrum ROSA pro ženy, oběti domácího násilí. Jednoho červencového dne, když byl manžel v práci, jsem s dcerou do azylového domu Rosa utekla. Velice nám tu pomáhají. Pomalu se dostáváme do pohody a hlavně jsme v bezpečí před manželem, který nás neustále hledá a vyhrožuje nám.

Proto, milé maminky, nebojte se využít této pomoci. Myslete na své děti i na sebe. Vše se dá zvládnout, i když se to zdá nemožné. Hlavně se nevracejte k násilným partnerům, kteří lžou, slibují, vyhrožují a je to začarovaný kruh.

Moc všem děkujeme za pomoc a hlavně si přejeme, ať je co nejméně maminek a dětí, které se dostanou do takové ošklivé situace jako já s mojí dcerou. V současnosti, i přes to že chodím do zaměstnání na plný úvazek, nemáme příliš finančních prostředků. Velice by mi pomohlo, kdybychom získaly peněžní dar na uhrazení jídla a školného ve školce.

Poznámka: jména použitá v příběhu nejsou skutečná, ale celý náš příběh skutečný je.

Na pomoc dětem putuje vždy 100 %
částky, kterou darujete.

Vždy vám pošleme zprávu, až dar předáme dítěti.

Aktuálně čekají na vaši pomoc

Vyberte kraj na mapě