Můj účet
Obědy školákům
Natálce na novou postel
Školné a stravné
S Natálkou jsem se seznámila v momentě, kdy jsem začala spolupracovat s její rodinou (věnujeme se doučování a plnění předškolních povinností). Natálka je přátelské a milé děvče, chvíli jí ale trvá, než k nové osobě ve svém životě získá takovou důvěru, aby s ní byla schopná vést rozhovor. Natálka neměla klidné dětství. Od útlého věku byla přítomná domácímu násilí, které nevlastní otec páchal na její mamince. Tato zkušenost na ní zanechala hluboké stopy, které se projevují navenek ve formě zdravotních obtíží. Dochází tak na pravidelné kontroly k ambulantním specialistům. I když se maminka o Natálku a čtyřletá dvojčata stará sama, byla schopná svým dětem zajistit hezké bydlení. Teď se jim snaží všemožně zútulnit pokojíček – lepí obrázky, tapety apod. S ohledem na její nízké příjmy ale není schopná zařídit nákladnější vybavení, jako jsou například postele. Maminka Natálce financuje kroužek plavání, míčové hry i skaut, na postel už ale nezbývá. Natálka sdílí pokojíček se svými sestřičkami a bohužel v něm ani jedna nemá dostatek soukromí. Nejvíc místa tam zabírají staré a nevyhovující postele. Pořízením dvoupatrové postele by v pokojíčku vznikl dostatek místa i pro Natálčin psací stůl, ve kterém má školní pomůcky, a také prostor pro společnou hru se sestrami.
Společně jsme vybrali
celou částku
10,696
Kč
Děkujeme všem!
Příběh Natálky, která byla svědkem domácího násilí
Když se tak zamýšlím nad tím, co mě v životě nejvíce mrzí, docházím k jedné věci – moje Natálka měla až doposud ošklivé dětství. Do konce svého života se však budu snažit jí to vynahradit a udělám všechno pro to, aby byla zase šťastná.
Když jsem otěhotněla, Natálčin biologický otec z toho neměl radost. Opustil mě dřív, než se Natálka narodila. Později jsem si našla jiného partnera a doufala, že už budeme konečně rodina. Sen o spokojené rodině se však nekonal. Žila jsem totiž s tyranem, který mě bil, většinou přímo před Natálkou. Z tohoto vztahu vzešly dvě holčičky (dvojčata) a mně bylo jasné, že takhle nemůžeme žít. Před 4 lety jsem tak holky sbalila a utekla s nimi.
Nebylo to snadné, ale nakonec jsem se dokázala postavit na vlastní nohy. S důsledky předchozích traumat se však s Natálkou stále vyrovnáváme. Natálka trpí posttraumatickým syndromem, po našem přestěhování navíc nemá kamarády, což ji hodně trápí. Začala ale chodit do skautu, kde se jí moc líbí, tak se to třeba zlepší.
Natálka by si moc přála mít v pokojíčku, který sdílí se sestřičkami, vlastní místo, kde by mohla mít své poklady a kde by se třeba ráda učila. Proto bych si nejen pro ni, ale i pro její sestřičky, přála dvoupatrovou postel. Natálka by si určitě zabrala horní patro, kam by se mohla před dvojčaty na chvíli schovat. Holky zatím mají pokoj zabarikádovaný starými postelemi, kvůli kterým se jim tam nevejde už ani psací stůl.
Ráda bych jim nové postele pořídila sama, bohužel to ale není v mých finančních možnostech. Proto se obracím s prosbou o pomoc na vás.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
