Můj účet
Obědy školákům
Neposednému Honzíkovi na ergoterapie
Zdravotní pomoc Přispívali jste na vstupní vyšetření a ergoterapii v Centru dětské ergoterapie PLAY SI
S maminkou malého Honzíka jsem se seznámila ve školce, kam docházejí naše starší děti. Kluci i my, matky, jsme se skamarádili a začali se navštěvovat. Protože Honzíkova maminka nemá v místě bydliště příbuzné, poprosila mě, jestli bych jí občas nemohla Honzíka pohlídat. Honzík je veselý kluk, ale ve vývoji hodně opožděný. Jeho nejvýraznějším handicapem je to, že vůbec nemluví. Někdy mám navíc pocit, že ani nechápe, co mu člověk říká. Nemůžu si s ním hrát běžným způsobem jako s ostatními dětmi, moje pokusy většinou odmítá a chce si hrát sám svým způsobem. Ze začátku se mnou nenavazoval ani oční kontakt, ale cca po půl roce se už na mě usmál. Dnes se nechá i obejmout. Honzík je nejspokojenější venku, kde má volnost, může lézt do výšek, které miluje, a nikdo po něm nic nechce. Honzíkovi hodně pomáhá ergoterapie. V PLAY SI Centru dětské ergoterapie mu po vstupním vyšetření nastaví terapii na míru, aby měli větší šanci navázat s ním kontakt a pracovat na jeho rozvoji.
Společně jsme vybrali
celou částku
6,600
Kč
Děkujeme všem!
Aby se Honzík dostal ze svého vlastního světa do toho našeho
Honzík (3 roky) je živé a veselé dítě, které chvilku neposedí. Nejlépe je mu venku, kde může bez omezení pobíhat. Má také svůj svět a nemá rád, když se ho z něj snažím vytrhnout. Honzík je ale jinak super kluk a ti, co ho znají, ho milují.
Když měl můj chlapeček rok a půl, začal se opožďovat ve vývoji. Byla jsem z toho trošku vykulená, takže jsem s ním začala obrážet všechny možné i nemožné lékaře. Honzík nemluví, nedokáže se sám najíst, neumí si hrát jako ostatní děti. Po všemožných vyšetřeních nám však lékaři nebyli schopni říct, co se vlastně Honzíkovi děje. Máme prý čekat, až z toho vyroste.
S Honzíkem je však všechno o dost obtížnější. Je hodně tvrdohlavý, takže i když se snažím s ním pracovat a rozvíjet ho, jakmile si postaví hlavu, nic s ním nehne. Komunikace s ním je také hodně náročná, občas je to o tom, kdo z koho, kdo to déle vydrží. Ale spoustu věcí si uvědomuje. Když například někam vyleze, ví, že musí najít cestu zpátky a slézt dolů. Nemusím úzkostně hlídat každý jeho krok a stát mu za zády.
S Honzíkem jsem doma, a i když je to všechno hodně vyčerpávající, věřím, že jednou bude můj syn v pořádku. Honzík má také staršího brášku, který vidí, o kolik jiný Honzík je. Ale hledá způsoby, jak s ním komunikovat, jak mu vysvětlovat, co se děje kolem. Zatím mohu konstatovat, že se všichni procvičujeme v sebeovládání a že naše trpělivost je bezbřehá. Občas na nás sice někteří rodiče koukají skrz prsty a mají pocit, že je Honzík nevychovaný, ale snažím se to ignorovat.
Honzíka všichni milujeme a snažíme se hledat způsoby, jak mu pomoci se rozvíjet. Proto bych byla ráda, kdyby mohl absolvovat ergoterapii, která mu může výrazně pomoci. Bohužel se však jedná o výdaj, který si v tuto chvíli nemůžu dovolit. Naše ergoterapeutka nás ale upozornila na Patrona dětí, kde jsem se rozhodla požádat o pomoc. Jsem nadšená z toho, že takový projekt na podporu dětem vůbec existuje. Je hezké vědět, že jsou mezi námi lidé, kteří chtějí pomáhat.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
