Neurorehabilitace pro Natálku

Natálka na svět vykoukla hodně brzy. Ve 27. týdnu těhotenství mi totiž začaly selhávat ledviny a můj tlak dosáhl závratných výšin. Natálka tak musela rychle ven. Když jsem ji poprvé uviděla, byla strašně maličká, proto putovala rovnou do inkubátoru. Místo toho, aby v něm klidně odpočívala a čekala, až nabere sílu, se ale prala s řadou zdravotních komplikací. Ze všeho nejvíc ji ohrozilo ucpané a zamotané tenké střevo, jehož část jí lékaři nakonec vzali. Výsledkem operace byl také umělý vývod, který Natálka stále má. Po nějakém čase se však střevo opět ucpalo a tentokrát to bylo mnohem vážnější. Natálka krvácela do břicha a selhávaly jí všechny životní funkce. Dlouho byla oživována a já se bála jako nikdy v životě. Natálka to naštěstí přežila, s následky se ale bude potýkat po celý život.

Protože byl Natálky mozek dlouho bez kyslíku, rozvinula se u ní dětská mozková obrna. Natálka je tak ve svých 3 letech ležáček, jehož největším úspěchem je přetočení se z bříška na záda. To se naučila na intenzivním neurorehabilitačním pobytu, z kterého jsem byla nadšená. Natálka na něj skvěle reagovala a její pohybové schopnosti se výrazně zlepšily. Moc bych si přála, aby mohla Natálka tento pobyt absolvovat i několikrát do roka, problém je ale v tom, že na něj pojišťovny nepřispívají. Jedná se však o velmi nákladnou záležitost a rodinné úspory začínají docházet. S Natálkou sice doma pravidelně cvičím podle Vojtovy metody i Bobath konceptu, to ale zdaleka nestačí.

Péče o Natálku je psychicky i fyzicky hodně náročná, naštěstí mám velkou oporu u Natálčina tatínka. Moc mi pomáhá také skutečnost, že je Natálka nesmírně veselé a usměvavé dítě. Pokud ji zrovna něco netrápí, je to nejhodnější holčička na světě. Malé boje zažíváme snad jen u jídla. Natálku krmím prostřednictvím PEG sondy, kterou má zavedenou přímo do žaludku. Dvakrát příjemné jí to určitě není, jinak se ale nakrmit nenechá. Natálce navíc zbylo jen 20 centimetrů tenkého střeva, takže musím pečlivě hlídat, co jí. I tak ji ale někdy bolí bříško.

Nejvíce ze všeho si teď přeji, aby moji Natálku nic nebolelo a byla spokojená. Vím, jakou měla radost, když se poprvé dokázala sama přetočit, a umím si představit, jak moc bude šťastná, až dokáže něco dalšího. Jedinou cestou k dalším úspěchům na poli pohybu jsou už zmíněné drahé rehabilitace a já vás společně s Natálčiným tatínkem prosím o pomoc s jejich financováním. Sami to nezvládneme.