společně za
lepší dětství

Znáte dítě, které potřebuje pomoci?
Přidejte jeho příběh.

+
Moje zóna

Nevidomému Alexovi na chodítko

Přispívali jste na

dětské chodítko; dar zajišťuje Ortoservis

Bc. Veronika  Macháčková
Patron příběhu

Bc. Veronika Macháčková

poradkyně rané péče

Komentář patrona

K Sašíkovi dojíždím jako poradkyně rané péče pátým rokem, takže jej znám vlastně od miminka. Sašík se narodil velmi předčasně a s touto skutečností se pojí všechny jeho potíže a těžkosti. Sašík je nevidomý, má dětskou obrnu, epilepsii a spoustu dalších zdravotních problémů. Žije se svými rodiči a mladší sestrou. Saša je přes všechny zdravotní handicapy aktivní dítě, které chce věci dělat samo, ale ne vždycky to jde. Dětské chodítko by mu mohlo pomoci, aby zvládl sám ujít alespoň krátké procházky do nedalekého lesa v místě bydliště.

Společně jsme vybrali
celou částku 4,946 Kč

Děkujeme všem!

Sdílet příběh:

Tatínek vypráví příběh nevidomého Alexe, který si své místo na světě musel vybojovat

Náš příběh se začal odehrávat v dubnu roku 2013, kdy se v našich životech objevil zázrak jménem Alexandr. Alex se narodil předčasně, ve 24. týdnu, a vážil pouhých 550 gramů. Přesně si na ten den pamatuji. Když jsem přiběhl do nemocnice, moje žena už jela na sál. V ten okamžik začal náš boj.

Hned po svém narození musel být maličký Alex resuscitován. Lékaři nám říkali, že existuje pouze pětiprocentní šance, že to náš malý přežije. Alex byl napojený na plicní ventilaci, byl maličký a strašně křehký. Je těžké popsat to, co jsme prožívali. Byla to směs pocitů beznaděje a bolesti.

První komplikace přišla v momentě, kdy mu lékaři museli chirurgicky zavřít otevřenou tepennou dučej (jedná se o trubici, která se po narození dítěte sama uzavírá). Mysleli jsme si, že to nejhorší je za námi, byl to ale pouhý začátek. Pár dní po první operaci prodělal náš chlapeček novorozeneckou sepsi, kvůli které měsíc bojoval o svůj život. V bříšku se mu totiž objevila voda a musel podstoupit další operaci. Do tělíčka mu potom putovalo obrovské množství antibiotik a my se začali bát, že tohle už je opravdu konec. Alex nám ale ukázal, že se rozhodně nehodlá vzdát.

Po měsíci a půl strachu, že nám Alex zemře, se jeho stav začal zlepšovat. Antibiotika zabrala a vypadalo to, že to bude dobré. A pak přišla další rána. Vlivem předčasného porodu se u Saši rozvila oční vada, kterou se lékaři pokusili odstranit laserem. Tento zákrok náš Alex naštěstí přežil, pro nápravu zraku už však bylo pozdě. A tak je náš brouček slepý.

Alexe jsme si mohli odvést domů až po šesti měsících strávených v nemocnici. V té době už měl za sebou celkem 1867 hodin, kdy byl napojený na přímé plicní ventilaci, a 21. potvrzených diagnóz. Prodělal 3 operace a navštívil 13 ambulancí.

Od té doby náš Alex o něco povyrostl. Teď je z něj pětiletý kluk s opožděným psychomotorickým vývojem, kterého milujeme víc než cokoliv jiného na světě. Alex je naše zlatíčko, které nám změnilo život. Po tom šestiměsíčním boji, kterým jsme si prošli, už víme, že zvládneme všechno na světě. I když Alex nikdy na vlastní oči neuvidí, jak krásný je svět kolem něj, přesto je hodně zvědavý a všechno intenzivně vnímá prostřednictvím jiných smyslů. Moc bychom si pro něj přáli chodítko (doporučil nám ho neurolog), díky kterému by se naučil orientovat v prostoru. Mohl by také vyrazit do blízkého lesa, kde to má moc rád. V lese slyší spoustu zvuků a vnímá mnoho vůní, a když by si tam mohl „dojít“ sám, byl by neskonale šťastný. A my s ním.

Pojišťovna nám bohužel v tuto chvíli nepřispěje. Žádali jsme u ní totiž o kočárek a přilbu (Alex nám pořád někde padá) a dříve jak za rok na nic dalšího nemáme nárok. Protože je ale pro Alexe důležité, aby se jako nevidomý naučil sám pohybovat co nejdříve, rozhodli jsme se požádat o pomoc Patrona dětí.

Na pomoc dětem putuje vždy 100 %
částky, kterou darujete.

Vždy vám pošleme zprávu, až dar předáme dítěti.

Aktuálně čekají na vaši pomoc

Vyberte kraj na mapě