Obědy pro předškoláka Denise

S Denisovou maminkou pracuji jako sociální pracovnice v azylovém domě, kde nyní se svými syny bydlí. Denisovi hrozí vyčlenění z dětského kolektivu, které může dojít až k sociální izolaci, protože Denis nemůže bez zaplacené stravy chodit do školky. Navíc fakt, že obědy nemá uhrazeny poměrně často, ho stigmatizuje. Děti v jeho věku jsou obecně velmi citlivé na jakékoliv odlišnosti od svých vrstevníků. Jeho rodina se ale bohužel pohybuje na hranici chudoby. Denis se s maminkou a bráškou často stěhují z azylu do ubytovny a naopak. Denis nemá stálé místo (byt, dětský pokoj apod.), nemá věci a zážitky, které jsou pro jeho vrstevníky běžné (výlety s rodinou, dovolené, kroužky, zábava všeho druhu, dostatek oblečení aj.). Ví, že se o něj jeho otec nezajímá, nebo zájem jen slibuje, a pak sliby nesplní. Je zde velké riziko, že tyto špatné zkušenosti z dětství negativně ovlivní jeho budoucí život. To, že může chodit do školky, je pro něj v jeho rodinné situaci velmi podstatné. Školka je totiž prostředí, kde se může setkávat s pozitivními vzory, proto by bylo velmi špatné, kdyby tam kvůli nedostatku financí chodit nemohl. Neméně podstatné je i to, že díky stravování ve školce bude mít zajištěny důležité živiny, které pro své zdárné prospívání potřebuje.