Ondráškovi detektor na pomoc během noci

Ondrášek má rád moc rád hudbu. S radostí se houpe na houpačce nebo skáče na trampolíně. Syn se narodil předčasně a jevil se jako zdravý chlapec. Časem jsem si začala všímat, že je oproti ostatním miminkům maličko pozadu. Lékaři mě ale ujišťovali, že je nejspíš jen pomalejší a že každé dítě má své vlastní tempo. Nemohli se mýlit víc.

Byla u něj odhalena svalová hypotonie, která se projevuje oslabeným svalstvem. Proto se Ondráškovy pohyby podobají pohybům hadrové panenky. S postupem času se přidala diagnóza dětské mozkové obrny s postižením zejména levé strany těla (levostranná hemiparéza), hypospadie (vrozený rozštěp močové trubice), strabismus (šilhání), centrální porucha zraku a bohužel i těžká až hluboká mentální retardace. Nyní, v 7 letech, je vývojem jako 12 až 14měsíční dítě. Pro mě i mého manžela jsou tyto diagnózy u syna velmi náročné na přijetí. Jsme z jeho zdravotního stavu velmi nešťastní.

Okamžitě jsem se synem začala cvičit a rehabilitovat, jezdím s ním 2x ročně skoro na měsíc do lázní. Díky intenzivnímu cvičení udělal ve 3 letech své první krůčky. Chůze však připomíná chůzi opilce, který se nad ránem vrací domů… Na nožkách je nejistý a často padá. Nedávno se ukázalo, že má Ondrášek zkrácenou Achillovku, tudíž bychom se měli zaměřit na její procvičování. Pokud tak neučiníme, hrozí, že ho nohy za chvíli neunesou. Minulý rok se přidala epilepsie. Zatím se nepodařilo nasadit léky, se kterými by byla pod kontrolou. Záchvaty má někdy i 6x denně. Bez varování přijde takový záchvat, že syn upadne do bezvědomí, přičemž hrozí pád na cokoli v jeho blízkosti. Ten může způsobit zranění.

Rehabilitace a různé pomůcky jsou nesmírně drahé. I když manžel pracuje, je pro nás náročné vše financovat. Proto bychom byli vděční za pomoc s pořízením detektoru epileptických záchvatů. V noci totiž není v našich silách poznat, kdy má syn záchvat. Díky monitoru bychom byli klidnější a snad se i trochu lépe spali. Zároveň podpoří naši psychiku, která poslední rok dostala dost zabrat.

Kromě Ondráška vychováváme ještě skoro tříletou dcerku Adélku. I ona potřebuje naši pozornost. Zároveň nám do rodiny vnesla pozitivní myšlení, naději a sílu vše zvládnout. Dcera má na staršího brášku velmi pozitivní vliv. Věříme, že pro něj bude dalším hnacím motorem k dalším pokrokům. Předem všem moc děkujeme za každý dar.