Můj účet
Obědy školákům
Ostrov jistoty pro Anetku a Jakuba
Školné a stravné
Rodinu Anetky a Kubíka znám již dlouho. V rámci našeho spolku Daveláček se jim snažíme pomáhat a podporovat je, jak jen můžeme. Anetka i Kubík jsou moc hodné, výborně vychované a všestranně nadané děti. Mám je opravdu ráda. Jejich rodinu ale dlouhodobě trápí řada starostí a problémů. Nejprve se děti musely vyrovnat s rozvodem rodičů, což pro ně nebylo snadné. Tatínek jim navíc zanechal dluhy, které musela maminka řešit, rodina také hledala nové bydlení. Když už se zdálo, že se blýská na lepší časy, přišla další rána. Babička dětí vážně onemocněla a svému onemocnění podlehla. Krátce po ní zemřela i prababička. Obě dámy byly rodině velkou oporou a kromě velkého smutku se objevila i nejistota, zda to maminka sama všechno zvládne. Mnoho času na truchlení ale neměla, protože nedlouho poté ji čekal další šok – výpověď z bytu, který tak dlouho hledala. Majitelé se totiž rozhodli ho prodat. Několik měsíců jsme tak spolu hledaly a sháněly bydlení. Vypadalo to beznadějně, v záloze byl i azylový dům. Nakonec se ale na rodinu usmálo štěstí a byt se našel. Pravda, je sice maličký, maminka ale zvládne bez potíží uhradit nájem. Problém je však v tom, že musí zaplatit kauci. Maminka, která je už roky na péči o své děti sama, ale nemá žádnou finanční rezervu. Otec se o své děti nezajímá a bohužel ani my, spolek Daveláček, v tomto směru nemůžeme pomoci. Proto vás jménem rodiny prosím o pomoc. Vím, že si to zaslouží, a držím jim palce. A vám předem děkuji za podporu.
Společně jsme vybrali
celou částku
20,000
Kč
Děkujeme všem!
Příběh Anetky a Kubíka, kteří hledají nový domov
Osmiletý Kubík a dvanáctiletá Anetka jsou mé šikovné děti, na které jsem ohromně pyšná. Kubík chodí rád do školy, i když má kvůli ADHD a kvůli nedozrálosti mozku potíže se čtením a psaním. Anetka zase patří ve své třídě k premiantkám a většinu volného času tráví u knížek.
Posledních pár let pro naši rodinu nebylo snadných. Rozvedla jsem se s otcem dětí, zemřely naše dvě milované babičky a v nedávné době jsme přišli o bydlení. Byt, ve kterém jsme žili, se totiž majitelka rozhodla prodat, což byl pro mě velký šok. Pomocnou ruku mi naštěstí podala paní Nejtková a Sláncová ze spolku Daveláček, které mi s hledáním nového bytu pomáhaly. Jsem jim moc vděčná, bez nich bych byla ztracená. Bylo to totiž nesmírně těžké.
Při shánění bytu jsem se setkala s tím, že naše rodina není pro pronajímatele dostatečně lukrativní. Každého děsilo, že se sama starám o dvě děti. Jsme věřící, a tak i v kostele pan páter apeloval na lidi z kostela o pomoc. Lidé pak sepsali petici pro obecní úřad, moje žádost však byla zamítnuta. Velká a upřímná podpora lidí mě však dojala a potěšila.
Pomalu jsem se ale připravovala na variantu, že budeme muset s dětmi vyhledat útočiště v azylovém domě. Anetka, která je hodně citlivá a celou situaci si plně uvědomovala, dokonce vlivem všech těžkých situací a zážitků poslední doby zkolabovala a skončila s mrtvičkou v nemocnici na neurologii.
Přes všechny těžkosti a překážky se mi nakonec podařilo nové bydlení sehnat. Byt je to sice maličký, ale nájemné je v rozumné výši a mohu si ho dovolit. Problém je však v tom, že jsme pro pronajímatele riziková skupina a musíme uhradit kauci ve výši 20 000 korun. A protože tolik peněz nemám, prosím o pomoc vás. Budu vám nesmírně vděčná za jakýkoli příspěvek.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
