Můj účet
Obědy školákům
Péťovi na zdravotní kočárek
S Péťou se znám už od jeho narození. Jsem velmi dobrý přítel jeho tatínka, přátelíme se od školky. Rodinu navštěvuji několikrát do měsíce a Péťa mě bere jako strejdu. Rodiče se oběma svým dětem věnují a pečují o ně s láskou. Péťa se potýká s vrozenou vadou pohybového aparátu a v březnu roku 2018 podstoupil operaci, při níž mu byly implantovány šrouby do kolen. Ty mu mají rovnat nohy. Péťa je na svůj věk šikovný, všechno hezky zvládá a v něčem dokonce předčí své vrstevníky. Protože má ale potíže s pohybem, jsou činnosti, kterým se věnovat nemůže. Trpí vrozenou vadou, která trápí i jeho maminku. Bohužel se nedá vyléčit, zdravotní stav nemocných se postupně zhoršuje. V příštím roce čeká Péťu zdravotní zákrok a právě kočárek mu pomůže se rychleji zotavit. Díky kočárku ho budou moci rodiče správně polohovat, čímž by celá rekonvalescence mohla být úspěšnější a rychlejší. Také cesta k lékařům se s kočárkem značně zjednoduší a pro Péťu bude méně namáhavá.
Tento příběh byl bohužel zrušen. Dary se ale nikde neztratily. Podpořili jste jimi jiné dětské příběhy. Děkujeme!
Příběh Péti, který bojuje s nevyléčitelnou nemocí
Jmenuji se Péťa a špatně se mi chodí. A trošku se bojím, že je to hodně vážné. Mamka mi to vysvětlila tak, že se mi drolí klouby a netvoří se mi v nich dostatek mazu. Doktoři nám říkají, že se to nedá vyléčit a že si hodně ubližuji tím, že se hýbu. Ale zkoušeli jste se někdy nehýbat? Jako vůbec? To přece nejde. Ale je pravda, že toho třeba moc neujdu.
Nemoc, která mi ubližuje, se jmenuje spondyloepifyzární dysplázie. Je to strašně krkolomný název a myslím, že ho nikdo asi nedokáže ani vyslovit. Kvůli téhle nemoci se ale v noci budím, protože mě bolí nohy. Taky mě čeká operace, které se trošku bojím. A myslím, že se bojí i mamka. Ta se na mě často dívá s obavami, protože už trošku ví, co mě v budoucnu čeká. Sama má velké potíže s pohybem, kvůli kterým už nemůže pracovat. Je v invalidním důchodu.
Až se po operaci vrátím domů, nebudu vůbec chodit. Proto by si mamka moc přála zdravotní kočárek, do kterého by mě poskládala tak, aby se mi sedělo nebo leželo co nejpříjemněji a nic mě nebolelo. Kočárek ale stojí strašně moc peněz, které teď mamka s taťkou nemají. A tak jsem si říkal, že se zkusím zeptat, jestli byste nám třeba nepomohli. Co na to říkáte?
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
