Počítač pro ochrnutého Nicolase

Chodil jsem – nechodím, běhal jsem – neběhám, skákal jsem – neskáču. Jmenuji se Niky a je mi 12 let. Z plného zdraví jsem vážně onemocněl a nyní jsem odkázán na invalidní vozík a pomoc rodiny. Chci zase chodit do školy, běhat s kamarády a skákat na své trampolíně!

Osudný den, na který nikdy nezapomenu, byl 8.10.2015. Přijel jsem po škole s mamkou domů, bolely mě nohy a chtělo se mi stále na záchod, ale nešlo mi to… Nakonec jsem na záchodě spadl na kolena a volal o pomoc. V tu chvíli přiběhla mamka, ale to už jsem nemohl hýbat nohama. Všechno proběhlo neuvěřitelně rychle. Cestou do nemocnice mě už nic nebolelo, protože jsem přestal cítit nohy úplně. Byl jsem z toho vyděšený a naši také, protože nikdo netušil, co se mi vlastně stalo. Lékaři nám později vysvětlili toto: přestala se mi prokrvovat část míchy na úrovni hrudní a bederní páteře. Následkem toho mi ochrnuly nohy a mám problémy s vyprazdňováním. Přestože se zvládnu postavit na nohy, zatím nejsem schopen samostatné chůze a jsem na vozíčku. Nohy mám teď ochrnuté od kotníků dolů. S nemocí se snažím bojovat, cvičím doma i v rehabilitačních centrech.

Chodím do 7. třídy, prospěch mám s vyznamenáním. Protože teď nechodím tak často do školy, učitelé a kamarádi mi posílají pracovní listy a výpisky na maminčin mobil. Potřeboval bych svůj počítač, abych na něm mohl dělat úkoly a posílat je zase zpátky do školy. Navíc mám už od 3. třídy informatiku a doma nemůžu trénovat, protože náš počítač je už hodně starý, z bazaru, a na některé programy nestačí. Rodiče vydají teď hodně peněz za různé rehabilitace a je jasné, že moje zdraví je důležitější než počítač. Mě by ale dost zjednodušil učení do školy. Chystám se na gymnázium, nechci ztratit čas. S rodiči jsme se dohodli, že poprosíme o pomoc Patrona dětí. Ani nevíte, jak moc bych byl rád.