

Radeček je desetiletý chlapec, která využívá cca. 5 let služeb našeho centra. Díky svému kombinovanému postižení má řadu problémů. Zásadní je také omezení chlapce, plynoucí z nemožnosti „samostatně se pohybovat“ – podle vlastní vůle, bez nutnosti pomoci další osob. S věkem u něj vzrůstá význam této (pro nás ostatní běžné) životní potřeby.
Radeček bohužel volí spíš pasivní postoje (aktuálně nemá zájem se zapojit do aktivit, které dříve vítal) – postupně se tak dostává do větší sociální izolace. Možnost „pohybovat se na elektricky poháněném/ovládaném vozíku“ by výrazně pozitivně ovlivnila reálné možnosti dítěte v běžném praktickém životě – a tak i jeho prožívání.
Rodiče vnímají možnost využívat elektrický pohon vozíčku jako klíčové pro nácvik samostatnosti chlapce. Význam této pomůcky je ale zcela jistě také v rovině psychického vývoje a prožívání dítěte.
Tento příběh byl bohužel zrušen. Dary se ale nikde neztratily. Podpořili jste jimi jiné dětské příběhy. Děkujeme!
Radek se pere v posledních letech s psychickými problémy a sociální izolací
Jsme rodina se dvěma dětmi ve věku 9 a 11 let. 9letý syn Radek má od narození dětskou mozkovou obrnu – triparézu. Pohybuje se na invalidním vozíčku, zkouší chodítko, ale samostatné chůze schopen není. V posledních letech se však potýká s psychickými problémy v souvislosti s nemožností samostatného pohybu, což ho omezuje i v sociálním kontaktu s jinými dětmi.
Má aktivní invalidní vozíček, který používá k samostatnému pohybu v domácnosti a ve škole. Nejde mu ale samostatně ovládat vozíček venku a při delších cestách, je to pro něj velmi fyzicky náročné. Proto, aby mu byl umožněn samostatný pohyb, jsme našli elektrický pohon Triride, se kterým by mohl po připojení k jeho vozíčku jezdit samostatně.
Radek, který je velký fanoušek fotbalu, roste a je stále těžší i pro toho, kdo tlačí invalidní vozíček. Tento pohon by tedy pomohl nejen nám jako rodičům, ale zejména Radkovi k jeho lepší socializaci a zlepšení psychického stavu. Není naším cílem udělat z Radka sportovce. Primárně nám jde o jeho samostatný pohyb odpovídající rychlosti naší chůze. Tak, aby měl pocit, že je soběstačný člověk, a není ve všem odkázaný na ostatní.