Polohovací pomůcka pro rozesmátou Elišku

Moje Eliška se narodila v termínu jako krásné a zdravé miminko. Po prvních 16 dnech na světě ale najednou přestala jíst, měla horečku a byla jako hadrová panenka. Hned jsem s ní vyrazila do nemocnice, kde ji okamžitě umístili na jednotku intenzivní a resuscitační péče s tím, že následujících 48 hodin bude kritických.

Eliška byla v umělém spánku a podstupovala jedno vyšetření za druhým. Výsledkem byla diagnóza, na kterou se nemůžete připravit, protože ani nevíte, že existuje. Když mi proto lékaři sdělili, že má moje dcerka herpetickou meningoencefalitidu, vůbec jsem netušila, o čem to mluví. Trpělivě mi začali vysvětlovat, že se jedná o virový zánět v celém mozku a v centrálním nervovém systému. Elišce tenkrát dávali jen 30% šanci na přežití, ona se ale nevzdala a nejhorší období svého života překonala.

Dnes je Elišce 6 let. Vývojově je na úrovni tříměsíčního miminka, neudrží hlavičku, nepřetočí se na bok ani na bříško, nesedí ani nemluví. Časem navíc přibyly další diagnózy jako dětská mozková obrna, epilepsie, těžká mentální retardace, mikrocefalie (vývojová porucha projevující se předčasným ukončením růstu mozku), porucha polykání, skolióza, astma, oční vada a mnoho dalšího. Krmit ji musím jen přes PEG sondu, kterou má zavedenou rovnou do bříška. Eliška však v poslední době není schopná strávit téměř žádné jídlo, všechno hned vyzvrací. Během posledních dvou měsíců prodělala 3x hypoglykémii, byla v bezvědomí a v nemocnici na kapačkách. Protože je tento stav neudržitelný, čeká ji zanedlouho operace.

Eliška ale spoustu věcí umí. Komunikuje se mnou očima, rozumí tomu, co jí říkám, dokáže si vybrat, na jakou pohádku se chce dívat, a pořád se směje. Když má nějaké překvapení v plence, umí si mě zavolat vysokým jekotem, a když se jí něco nelíbí, jemňounce zapláče. A jakmile mi něco spadne na zem, řehtá se o sto šest.

Už od jejího narození s ní poctivě cvičím podle Vojtovy metody i Bobath konceptu, zatím však bez výsledku. Téměř neustále s ní rehabilituji, teď už ale jen proto, abych udržela hybnost jejích kloubů. Vše ostatní už by pro ni bylo trápení. Mnohem důležitější než cvičení je totiž její správné polohování. Nyní nám byla doporučena výborná polohovací pomůcka ve tvaru kopretiny, která by mi s polohováním moc pomohla. Eliška by v ní ulevila svým zádům, která by ji tolik nebolela. Takto pohodlně uvelebená by si se mnou mohla prohlížet knížky, hrát si nebo sledovat pohádky. Kopretinu bychom zkrátka využily téměř na všechny naše aktivity.

Zakoupení této polohovací pomůcky však vyjde na 29 000 korun, což si nyní bohužel nemůžu dovolit. Protože ale chci, aby moje Eliška byla šťastná a spokojená a žila s co nejmenší bolestí, rozhodla jsem se požádat Patrona dětí o pomoc.