Můj účet
Obědy školákům
Postel a psací stůl pro Anetku
Školné a stravné Přispívali jste na psací stůl, židli a postel s matrací a úložným prostorem; dar zajišťuje Maxmax.cz
Anetka je velmi milá, tichá a nesmělá jedenáctiletá slečna, která těžce navazuje spontánní kontakt s vrstevníky. Volný čas tráví většinou individuální tvořivou činností. Bydlí se svojí maminkou v městském bytě, kde má konečně svůj pokojík. Jako malé dítě prožila velice náročné období raného dětství. Její rodina se často stěhovala a po rozvodu rodičů bydlela s maminkou po nějakou dobu v azylovém domě. Od té doby jim pomáhám procházet náročnějším obdobím života. Mamince se časem podařilo získat městský byt, bohužel se u ní ale objevily různé zdravotní problémy, s dcerou se také potýkaly s náročnou finanční tísní. Maminka se bohužel z důvodu snížené finanční gramotnosti dostala i do velice nepříjemné dluhové situace. V současné době však svoji situaci řeší pravidelnými splátkami, zajištěným rodinným zázemím pro stabilní rozvoj dcery a prací vzhledem ke svým pracovním možnostem. Anetka má v novém bytě konečně svůj pokojík, jeho zařízení je však v žalostném stavu. Potřebuje novou postel, protože ta stará má zlámané nohy. Moc by si také přála psací stůl, na kterém by mohla zodpovědně plnit školní úkoly a věnovat se svému tvoření. Stůl, který používá, je již několikrát opravovaný a vypadávají mu šuplíky. Pojďme jí na postel i stůl přispět. Nákupem těchto potřebných věcí se jí splní přání mít konečně doma své království, kde se může cítit spokojeně a bezpečně.
Společně jsme vybrali
celou částku
6,908
Kč
Děkujeme všem!
Maminka samoživitelka napsala příběh své dcerky
Anetka (11 let) je tichá a plachá dívka. Většinou se drží v ústraní, nerada na sebe poutá pozornost. Docela často ji najdete zabranou do malování nebo čtení, moc ráda je také v městské knihovně. Bohužel nemá moc kamarádů, což ji asi někdy mrzí. Protože je však z důvodu snížené imunity hodně nemocná a je častěji doma než ve škole, je pro ni obtížné navázat přátelství. Trápí ji také spadlá nožní klenba, takže je pro ni chůze někdy dost bolestivá. Pravidelně však spolu navštěvujeme ortopedii a věřím, že se jí nožka časem zlepší.
Já jsem rozvedená a o Anetku se starám sama. Krátce po rozvodu, kdy jsem na tom nebyla finančně dobře, jsme chvíli žily v charitním domě pro ženy. Pak se mi naštěstí podařilo získat městský byt, za který jsem moc ráda. Jeho vybavení je skromné a skládá se především ze starších kousků věnovaných přáteli. Anetka má v bytě svůj pokojíček, ten je ale zatím nevybavený. Nejvíc teď potřebuje novou postel, já si však její pořízení nemůžu dovolit.
V současné době mám schválený invalidní důchod I. stupně a zároveň pracuji na zkrácený úvazek jako uklízečka. Anetčin tatínek výživné pravidelně posílá. Abych zvládla uhradit nájem, pobírám ještě dávky státní sociální podpory. Po zaplacení všeho nutného už mi však nezbývají peníze potřebné k vybavení pokojíčku. Proto vás moc prosím o příspěvek na postel. Anetka by ale byla moc vděčná i za psací stůl a židli. Předem vám moc děkuji.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
