Postel, psací stůl a židle pro statečného Toma

Když bylo Tomovi 10 let, onemocněla jsem rakovinou a skončila jako invalida. Teď, o tři roky později, si bohužel musím přiznat, že už není v mých silách mu zajistit důstojné prostředí, kde by se mohl věnovat aktivitám, které má rád. Pokoj tak má zařízený z toho, co nám kdo daroval. Svůj účel to sice plní, Tom by však potřeboval novou postel i psací stůl.

Ráda bych vám teď popsala, co všechno můj chlapec cítí a s čím se potýká, ale není to pro mě snadné. Tom mi byl vždycky obrovskou oporou. Byl trpělivý a staral se o mě, když jsem nemohla vůbec nic. V deseti letech přestal být dítětem a rychle dospěl. Moc bych si přála najít způsob, jak mu poděkovat, jak ho odměnit za všechno, co pro mě s takovou samozřejmostí udělal. A nový nábytek do pokoje by mohl být právě takovým poděkováním.

Tom má samozřejmě své kamarády, kteří ho u nás občas navštěvují. Vím, že si toho za jeho zády hodně říkají, a také vím, jak kruté děti dokážou být. Setkali jsme se už i se situací, kdy mu někteří dali najevo, že pokud si nemůže dovolit určitý standard, pak je méněcenný. V podstatě každý rok řešíme šikanu. Důsledkem toho je, že se Tom stydí přivést si někoho domů. A to je pro mě jako rodiče strašné.

A proto jsem se rozhodla požádat o pomoc prostřednictvím Patrona dětí. Tom je hodně nadaný na matematiku, angličtinu a výpočetní techniku a u pořádného psacího stolu by se mu krásně učilo. Na kvalitní matraci by se zase mohl vyspat dorůžova a začít nový den s pořádnou dávkou energie. A mohl by si zvát na návštěvy své spolužáky bez obav, co řeknou na jeho pokoj. Já sama mu však nic z toho pořídit nemohu.