Postižené Aničce na terapii BabyKosmík

Když jsem zjistila, že čekám miminko, byla jsem neskonale šťastná. Těhotenství probíhalo v pořádku a já na sebe byla velmi opatrná. V 6. měsíci, při pravidelné kontrole, mě ale trošku znepokojil můj lékař, který na ultrazvuku neviděl Aničky hlavičku. Bylo to zvláštní, ale říkala jsem si, že je tam moje holčička třeba jen zvláštně zkroucená. A právě tehdy se začal psát náš příběh.

Když jsem Aničku začátkem března roku 2016 přivítala na světě, vypadala jako nedonošené miminko. Byla strašně drouboučká, vážila jen 2,6 kilogramů a měřila 44 centimetrů, přesto hned dokázala sama dýchat a pláčem dala jasně najevo, že už je tady s námi. Lékařům se ale nelíbila její malá hlavička, proto putovala na novorozeneckou JIP. A tam přišly první okamžiky hrůzy. Anička totiž najednou přestala dýchat a musela být napojená na dýchací přístroje. Navíc byla podobná dětem, které se rodily po propuknutí viru Zika, takže jsme s jejím tatínkem museli podstoupit speciální vyšetření. Výsledky byly naštěstí negativní.

Aničky stav se bohužel pořád zhoršoval. Byla zaintubovaná, utlumená léky a nedýchala. Cítila jsem se naprosto bezradně. Anička tam jen tak bezvládně ležela a každý nádech pro ni byl nesmírně náročný. Je to ale moje velká bojovnice, která se po týdnu na JIP konečně sama nadechla. Prostě se rozhodla, že ten život ještě nevzdá. Postupně jí lékaři začali vysazovat tlumící léky a mně svitla naděje. Sice jsem si Aničku ještě nemohla pochovat, ale v té době mi stačilo se na ni jen dívat a hladit ji. Už tehdy jsem věděla, že to moje holčička zvládne.

Následovalo několik vyšetření a především magnetická rezonance, která ukázala, co všechno je v Aniččině mozku poškozené a co úplně chybí. Postupně tak na povrch začaly vyplouvat všechny její diagnózy. Dnes už vím, že Anička trpí těžkou vývojovou poruchou, tzv. mikrocefalií, která se vyznačuje zakrněním mozku i celé hlavy. Ta je doprovázena sekundární epilepsií, psychomotorickou retardací, centrálním postižením zraku a postižením všech končetin. Vyšetření odhalila také vrozenou vývojovou vadu centrálního nervového systému, kdy se Aničce nevyvinula nervová vlákna spojující obě mozkové hemisféry. A je toho mnohem víc.

Kvůli všem těmto problémům je dnes Anička na úrovni čtyřměsíčního dítěte. Nedokáže se posadit, lézt ani chodit, nemluví a nezvládne si hrát jako ostatní děti. Nebudu vám lhát – psychicky je to strašně těžké. Jsou chvíle, kdy mám chuť se vším praštit, odejít někam pryč a pořádně se vyvztekat. Naštěstí mám ale skvělou rodinu, která je mi velkou oporou. Bez nich bych to nikdy nezvládla.

S Aničkou pravidelně cvičím podle Vojtovy metody, protahujeme a nahříváme svaly. Před samotným cvičením také „startujeme“ mozek neuromobilizací. A samozřejmě jezdíme na pravidelné rehabilitační pobyty. Naposledy Anička absolvovala terapii BabyKosmík na Neurorehablitační klinice AXON, jejíž výsledky byly skvělé. Anička se už například zvládne otočit na bok nebo nekvalitně pást koníčky. Zpevnil se jí také trup a lépe drží hlavičku. Nabrala svalovou hmotu a dokáže přitáhnout nožičky. Začala také více vnímat své okolí – otáčí za mnou hlavičku a rozeznává různé hlasy, dokonce se i nahlas směje. A to je obrovský úspěch. Proto bych byla moc ráda, kdyby mohla terapii BabyKosmík absolvovat znovu. Protože se ale jedná o terapii, která není proplácená pojišťovnami, potřebovala bych s jejím financováním pomoci. A proto se obracím na vás. Pomůžete nám?