Můj účet
Obědy školákům
Postiženému Honzíkovi na speciální sportovní vozík
Honzík je náš kamarád. S jeho maminkou se přátelíme a snažíme se vzájemně si pomáhat. Mám o rok mladšího syna, který má také zdravotní obtíže, ale není na tom tak jako Honzík. Honzík s maminkou jsou velcí bojovníci a velmi je obdivuji za to, jak se se vším dokáží poprat. Honzík je plně odkázaný na péči svojí maminky, sám se nenají ani nenapije, nechodí, nedokáže sám sedět. Často je také hospitalizován v nemocnici pro opakující se zápaly plic. Nedávno byl na tom velice zle, takže musel být uveden do umělého spánku a napojen na řízenou plicní ventilaci. Po probuzení z umělého spánku se ho nepodařilo od plicní ventilace odpojit, tudíž mu musela být zavedena tzv. trvalá tracheostomie. Teď by se rodině hodil speciální vozík, se kterým by Honzík mohl zažít mnoho nového při dlouhých procházkách a výletech. A co je úplně nejdůležitější, měl by pohodlí a mohl si plně užívat přírodu a svět kolem sebe.
Tento příběh byl bohužel zrušen. Dary se ale nikde neztratily. Podpořili jste jimi jiné dětské příběhy. Děkujeme!
Aby se Honzík mohl podívat s maminkou více do světa
Honzík se narodil v květnu roku 2006 a až do jeho dvou let jsme se radovali, jak krásné a zdravé dítě máme. Po jeho druhých narozeninách se ale začaly objevovat první epileptické záchvaty. Pro nás, Honzíkovi rodiče, to bylo velmi těžké období. S epilepsií jsme se totiž nesetkali poprvé – naše starší dcerka Míša je také epileptik. Mysleli jsme si však, že už víme, co čekat. Bohužel jsme se mýlili.
Průběh Honzíkovy epilepsie připomíná jízdu na horské dráze. Z počátku na léčbu reagoval dobře a záchvatů postupně ubývalo. V roce 2011 ale opět udeřily, a to v míře mnohem větší než kdykoli předtím. Nejen že se Honzíkova epilepsie zhoršila, ale zhoršil se i jeho celkový zdravotní stav. Denně měl dokonce několik desítek záchvatů různého typu. Postupně přestal mluvit, chodit, ztratil téměř všechny své dovednosti. Kvůli častým záchvatům náš syn dnes trpí hlubokým mentálním postižením, centrální hypotonií (ochablé svalstvo) a poruchou autistického spektra. Má potíže s jemnou i hrubou motorikou a je velmi náchylný na zápaly plic. Už několikrát kvůli nim ležel v nemocnici.
V současné době ho vozím na invalidním vozíku, který nám bohužel neumožňuje jízdu v náročnějším terénu. Neprojede sněhem ani po nerovném povrchu. Navíc není polohovatelný, takže je pro Honzíka velmi nepohodlný. Proto by potřeboval nový sportovní vozík, který svou konstrukcí umožňuje přepravovat osoby i se závažným postižením. S takovým vozíkem bychom mohli bez obav vyrazit do přírody nebo na výlet. Mohli bychom se pustit i do sportovních aktivit jako je běh, in-line bruslení nebo jízda na kole. V našem rodinném rozpočtu ale na tento typ vozíku nezbývají peníze. Já bohužel kvůli Honzíkovi nemůžu pracovat a příjem jeho tatínka na tak drahou pomůcku nestačí.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
