Můj účet
Obědy školákům
Přídavný pohon k vozíku pro pohodáře Toma
Živě si vzpomínám, když Tom poprvé přišel do naší školy – malý, černooký, kudrnatý šesťák. Měl zájem o vše nové, mluvil dobře anglicky a miloval matematiku. Po pár týdnech, kdy jsme ho lépe poznali, jsme navíc zjistili, že je kamarádský a umí druhé rozesmát. V 8. třídě najednou hodně vyrostl, dokonce začal mít problémy s motorikou, proto ho rodiče raději vzali na šetření. Bylo to ve čtvrtek. A pak už šlo všechno strašně rychle. Další týden následovala operace mozku, zhoršení Tomova stavu, druhá – velmi riziková – operace, dlouhá a náročná léčba. Po celou tu dobu mu byli a stále jsou oporou jeho úžasní rodiče. A také my, učitelé, a celá třída jsme s ním. Deváťáci mu posílají krátká videa, záznamy z vyučování i z hodin pokusů, vtípky pro zasmání. Rodiče mu je ve vhodných chvílích pouští. Radujeme se, že nás poznává. Když o něm mluvíme, říkáme mu bojovník, protože tím on skutečně je. Dělá pokroky, začíná mluvit, i když zatím pomalu. Na konci školního roku se mi dokonce podepsal jako TOM. Tom se pohybuje výhradně v mechanickém vozíku, ke kterému potřebuje přídavný pohon. Díky němu by totiž mohl konečně dorazit do školy, kde mu jeho spolužačka Alžbětka drží místo v lavici. Pojďme mu společně pomoci.
Společně jsme vybrali
celou částku
46,990
Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh Toma, který je po dvou operacích a náročné onkologické léčbě na vozíku
Patnáctiletý Tom je klidný kluk, spíš introvert. Pokud ale patříte do okruhu jeho blízkých přátel a rodiny, mění se v energického baviče celé společnosti. Miluje psy a kočky, je rád v jejich přítomnosti. Je to prostě můj báječný syn, který všechny rány osudu snáší s velkou statečností.
V říjnu roku 2018 mu lékaři našli nádor na mozku. Následovala jedna operace, po které se však jeho stav zhoršil. Na řadu tak přišla druhá operace a dlouhá a náročná onkologická léčba, která skončila v červenci letošního roku.
Zákeřná choroba si však vybrala svou daň. Tom je upoután na invalidní vozík, učí se znovu mluvit i psát. Celou tu dobu se mu s manželem snažíme být oporou a doufáme, že teď už bude jenom dobře.
Náš příběh není veselý, ale jistě vás zajímá, proč vám ho vlastně vyprávím. Našeho synka všude vozíme v mechanickém invalidním vozíku, který zatím nedokáže sám ovládat. Pomalu se to učí, ale ještě mu to moc nejde. Tom je ale větší než já, takže když ho tlačím do kopce, dává mi to pořádně zabrat. Za chvíli ho už neuvezu. Proto bych chtěla požádat dárce Patrona dětí o příspěvek na přídavný pohon k našemu vozíku. Ten stojí 46 990 korun, které bohužel nemáme.
Vozík s přídavným pohonem hodně uleví mně a mým unaveným svalům a bolavým zádům. Hlavně však dá Tomovi potřebnou samostatnost, kterou zatím nemá. Ve všech běžných činnostech je totiž závislý na mojí péči, proto by byl nesmírně šťastný, kdyby se mohl alespoň sám "pohybovat". Za vaši pomoc budeme moc vděční.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
