Příspěvek do třídního fondu pro brášky

Obrázek příběhu
Přispívali jste na

povinný poplatek do třídního fondu pro 2 děti

Obrázek daru
Iveta Nejtková
Patron příběhu

Iveta Nejtková

předsedkyně spolku Daveláček

Komentář patrona

Jirku a Honzíka znám z našeho spolku, který pomáhá sociálně znevýhodněným rodinám a dětem v nouzi. Bratři vyrůstají v neúplné rodině, pouze s maminkou. Tatínek o kluky nejeví žádný zájem, mamince na jejich výchovu finančně nepřispívá. Jelikož rodina nemá žádné jiné příbuzné, není tady nikdo, kdo by jim pomohl. Díky tomu žijí na hranici chudoby. Peníze, které maminka vydělá, stačí pouze na pokrytí nákladů spojených s bydlením a jídlem. Veškeré jiné platby jsou pro tuto rodinu vlastně nerealizovatelné. Jelikož jsou už kluci velcí, tak si svou situaci moc dobře uvědomují a není jim příjemná. Děti by dle mého názoru neměly řešit takové problémy, těmto sourozencům ale bohužel nic jiného nezbývá. Blíží se konec školního roku a tak je potřeba splatit dluh, který ve škole mají, a do nového školního roku vykročit s čistým štítem.

Společně jsme vybrali
celou částku 3,000 Kč

Děkujeme všem!

Sdílet příběh:

Příběh, jak ho napsal osud

Jmenuji se Radmila a jsem maminkou osmiletého Honzíka a desetiletého Jirky. Kluci to nemají v životě jednoduché. Kromě toho, že vyrůstají bez otce, který o ně nejeví žádný zájem, mají navíc každý nějaký zdravotní problém – Honzík špatně vidí a je dyslektik, Jiřík má funkční pouze jednu ledvinu a je po operaci. I přes všechno těžké, co zakoušejí, si nezoufají. Jsou to veselí a čilí chlapci, kteří dělají můj život krásnějším.

Kluci moc rádi sportují. Oba se už léta věnují hasičskému sportu a hrají házenou. Honzík miluje zvířátka, navštěvuje chovatelský kroužek a kroužek biblického pátrání. Jiřík pak miluje vše, co se týká výpočetní techniky, a to i přesto, že doma nic takového nemá. Oba jsou také velcí nadšenci do angličtiny a moc dobře se učí.

Ráda bych jim splnila vše, co si přejí, bohužel jsem ale limitována penězi. Otec mých synů od nás odešel záhy po narození Honzíka a zanechal nám dluhy v hodnotě 4 500 000 korun. V té době jsem byla na mateřské dovolené a můj příjem byl pouhých 3 600 korun měsíčně. Moji rodiče tehdy již nežili, takže tady nebyl nikdo, na koho bych se mohla obrátit s žádostí o pomoc. S dětmi jsme přišli úplně o všechno, dokonce i o střechu nad hlavou. Nerada na to období vzpomínám.

Když děti povyrostly, podařilo se mi najít si práci a zbavit se dluhů v insolvenčním řízení. Přesto však trpíme akutním nedostatkem peněz. Nutné platby stále přibývají a vzhledem k tomu, že můj bývalý muž se po celou dobu vyhýbá placení výživného, můj příjem na vše potřebné stále nestačí. Museli jsme se hodně uskromnit i v bydlení, a tak nyní žijeme v podnájmu v chatové oblasti.

Myslím si, že mé syny ani tolik netrápí jejich zdravotní problémy, jako spíš jejich sociální postavení. Hodně je mrzí, jak jsou vnímáni svými spolužáky. Děti ve škole se jim posmívají, že nemají mobilní telefony a běžné sportovní vybavení. Nemohou jezdit na školu v přírodě ani na tábory. Neznají klasické prázdniny plné výletů. Celé léto totiž tráví se mnou v práci.

Nyní vyvstal problém s placením příspěvků do třídního fondu za letošní školní rok, z nějž škola nakupuje školní pomůcky a hradí divadelní představení, exkurze, výlety a další školní akce. Jedná se o povinný poplatek, na který mi nezbývají peníze. Do začátku prázdnin ale musí být tento poplatek uhrazen.

Na pomoc dětem putuje vždy 100 %
částky, kterou darujete.

Aktuálně čekají na vaši pomoc

Vyberte kraj na mapě