

Jindru a jeho rodinu jsem poznala před rokem, kdy začali spolupracovat se sociálně aktivizační službou. Jindra je milý a skromný kluk, na svůj věk se zdá být vyspělý. Strávili jsme společně týden na letním pobytu pořádaným naší službou a bylo skvělé vidět "nezkažené" dítě, které si váží každého zážitku. Jeho tatínek má velké zdravotní potíže, které mu nedovolují pracovat, takže nemůže řádně finančně zajistit rodinu. Nedávno se k nim vrátila maminka, která si hned našla práci. Finančně na tom však nejsou dobře. Jindra potřebuje psací stůl s židlí do svého pokoje, který sdílí s bráškou. Zatím totiž nemá svůj prostor na psaní domácích úkolů. Protože ale na stůl ani židli doma nejsou peníze, prosí rodina o příspěvek.
Společně jsme vybrali
celou částku
4,497
Kč
Děkujeme všem!
Příběh Jindry, jehož rodiče propadli alkoholu
Jsem tátou dvou bezvadných kluků, sedmnáctiletého Honzy a devítiletého Jindry. Společně s jejich maminkou žijeme v pronajatém domku na vesnici.
Naše životy se bohužel dlouho dobu ubíraly špatným směrem. Já i maminka kluků jsme se totiž dostali do spárů alkoholu, a tak naši synové skončili v Klokánku. V jednom momentě vystřízlivění, kdy jsem si uvědomil, co jsme jim to udělali, jsem se rozhodl, že takhle to nesmí zůstat a že se stanu otcem, kterého si moji chlapci zaslouží. Díky kamarádovi a komunitě, která mi moc pomohla, jsem se postupně začal své závislosti zbavovat.
Časem jsem si kluky bral na víkendy a v roce 2015 jsem o ně začal bojovat skrze soudy i sociálku. Byl to dlouhý proces, ale díky podpoře komunity i víře v Boha jsem se nevzdal. V roce 2017 byly děti konečně svěřeny do mé péče a já se zapřísáhl, že už nikdy nedopustím, aby trpěly za moji nezodpovědnost. Nedávno se k nám z léčení vrátila i maminka, našla si práci a já věřím, že teď už bude všechno dobré.
Mladší Jindra je fajn kluk, i když se v něm odráží to, co si prožil jak s námi, tak v Klokánku. Doma nám moc pomáhá a krásně se stará o svého pejska, kterého miluje. Nejbližším člověkem, ke kterému vzhlíží a kterého obdivuje, je však jeho bráška Honza. Ten o něj pečoval v Klokánku a byl mladšímu bráškovi oporou v době, kdy rodiče selhali.
Jindra má bohužel problémy se zády. Chodí na rehabilitace, zatím to ale vypadá tak, že bude muset nosit korzet. Díky skvělým dárcům Patrona dětí má naštěstí postel s kvalitní matrací, na které se mu báječně spí. Rád by měl také psací stůl a židli, tedy koutek, kde by se mohl připravovat do školy. Chtěl bych mu stůl i židli pořídit, bohužel na to ale nemám peníze. Pracoval jsem jako zedník, po prodělaném infarktu jsou však mé pracovní možnosti dost omezené. A z příjmu maminky na to nenašetříme. Proto vám budu nesmírně vděčný za jakoukoli pomoc.
Jediné, co si teď opravdu přeji, je to, aby byli moji chlapci šťastní. A do konce svého života se budu snažit jim vynahradit vše zlé, co je kvůli mně potkalo.