Radeček a Matoušek jsou dva šikovní kluci, o které se stará převážně babička. Ta má ještě vlastní třináctiletou dcerku Natálku. Děti spolu skvěle vycházejí a mají se rády. Pravidelně společně vyrážejí do Junáku, kde se jim moc líbí. Radeček a Natálka by teď rádi odjeli na junácký tábor, který absolvovali už loni, a poprvé by s sebou chtěli vzít i Matouška. Babička si ale nemůže dovolit tábor financovat, proto se rozhodla obrátit na Patrona dětí. Vím, že si pomoc zaslouží. Je to skvělá žena, kterou znám už 30 let. O své vnuky i dceru se pečlivě a obětavě stará, a kdyby mohla, snesla by jim modré z nebe. Pojďme jí proto pomoci.
Společně jsme vybrali
celou částku
5,000
Kč
Děkujeme všem!
Babička vypráví příběh svojí rodiny
Desetiletý Radeček a sedmiletý Matoušek jsou moji úžasní vnoučci, které mám v opatrovnictví. Ráda bych vám teď vyprávěla jejich příběh.
Když moje dcera před lety potkala otce svých dětí, velkou radost jsem z toho neměla. Záhy se jim narodil Radeček, se kterým se v jeho dvou letech přestěhovali ke mně, mé tehdy pětileté dceři Natálce a mému partnerovi. Zpočátku bylo všechno v pořádku, do roka ale otec chlapců přišel o práci. Vzápětí se nám doma začaly ztrácet věci. Později jsem zjistila, že kradl i jinde. Naléhala jsem na dceru, aby ho opustila, že jí s mým partnerem pomůžeme. Ona ale opět otěhotněla a do toho začala brát drogy. Po narození Matouška se u ní střídaly stavy, kdy byla čistá a chodila do práce, s obdobími, kdy se k drogám vrátila. Drogy později nahradila alkoholem, což ji nakonec dovedlo až do psychiatrické léčebny. Tam ji diagnostikovali maniodepresivní psychózu.
Dcera dnes bydlí s námi, o své syny se ale pořádně postarat nedokáže. Kde je otec dětí nikdo neví. Nějaký čas si pobyl ve vězení, žádné další zprávy o něm ale nemáme. Myslím, že je to tak lepší.
Z Radečka a Matouška jsou dnes veselí kluci. Občas se ale bojí, aby nepřišli o maminku. Vidí, jak se pere s psychickou nemocí a samozřejmě si pamatují období, kdy brala drogy. I když jsem se o ně vždycky starala převážně já, vysvětlovala jsem jim, že je má maminka moc ráda, jenom jí není dobře a je nemocná. A že se k nim po svém odchodu vždycky zase vrátí. Upřímně ale musím říct, že stoprocentně jistá jsem si tím nikdy nebyla.
Kluci chodí společně s mojí třináctiletou dcerkou Natálkou do Junáku. Mají tam už spoustu kamarádů. V létě se tradičně koná junácký letní tábor a kluci spolu s Natálkou u toho nechtějí chybět. Bohužel ale není v mých finančních možnostech jim tábor zaplatit. Pobírám invalidní důchod II. stupně a mám práci na půl úvazku, peněz ale mnoho nemáme. Pomáhá mi také partner, Natálčin otec, přesto nám na volnočasové aktivity dětí nezbývají peníze. A proto vás moc prosím o pomoc. Vnoučci i dcerka se mezi dětmi v Junáku cítí moc dobře a byli by hodně nešťastní, kdyby se tábora nemohli zúčastnit.