Rehabilitace a logopedie pro optimistku Elišku

Dvanáctiletá Eliška je moje veselá dcerka s velkým úsměvem, který rozdává na všechny strany. V životě to však nemá vůbec snadné.

Narodila se ve 38. týdnu těhotenství jako zdravá holčička. Hezky se vyvíjela a kolem prvního roku se začala pokoušet o své první krůčky. Moc se jí to však nedařilo. Nechtěla se pouštět nábytku a postupně se začala pohybovat jen po špičkách. Následovalo kolečko rozličných vyšetření, na jejichž konci byla diagnóza dětské mozkové obrny s postižením všech končetin.

Eliška neudržela rovnováhu, chodit dokázala jen s pomocí jiné osoby. Její stav se však postupně zhoršoval. Od roku 2013 moje dcerka nestojí ani nechodí, nezvládne už lézt po čtyřech, s oporou ale dokáže chvilku sedět. Velké problémy má také s mluvením. To se za poslední tři roky zhoršilo natolik, že mi paní doktorka z ORL oznámila, že Eliška pravděpodobně přestane mluvit úplně.

A nedávno přišla další rána. Genetické testy odhalily, že se nejedná o dětskou mozkovou obrnu, ale o vzácnou vrozenou vadu, na kterou neexistuje lék. Existují jen dvě varianty: buď se nemoc zastaví, nebo se Eliščin stav zhorší. Jiná možnost bohužel není.

Vím, že prognózy nejsou dobré, přesto ale udělám všechno pro to, aby se zhoršování Eliščina stavu alespoň zpomalilo. Pravidelně s ní proto jezdím na rehabilitační pobyty u nás i na Slovensko, vozím ji na hipoterapie, fyzioterapie, chodíme spolu plavat a vyrážíme na cyklovýlety, ke kterým využíváme benecykl, což je sportovní kočárek, který zapojuji za kolo. Jinak se Eliška pohybuje v elektrickém invalidním vozíku, který však už nedokáže sama ovládat. Ztráta samostatnosti ji hodně trápí. Mentálně je totiž zcela v pořádku, a i když se pořád usmívá, vím, že vnitřně ji to hodně trápí. Velkou oporou je jí však její nový kamarád, asistenční pes Gino.

Pomalu se blíží čas, kdy by měla Eliška absolvovat rehabilitace v Sanatoriích Klimkovice, kam jezdíme dvakrát ročně. Kromě rehabilitačního programu Reha Motion, při němž posílí své ochablé svaly, tam na ni čeká paní logopedka, kterou má moc ráda. Společně budou trénovat polykání a procvičovat svaly obličeje. I když už Eliška skoro nemluví, s paní doktorkou výborně spolupracuje. Aby ale dcerka mohla do Klimkovic odjet, potřebuji sehnat 26 000 korun, které bohužel nemám.

O Elišku se totiž starám sama. Její otec od nás odešel, a protože má malý příjem, neplatí mi výživné. Vše řeším soudní cestou, zatím to ale k ničemu nevede. Abych to zvládla, prodala jsem vše, co jsme měla, a vrátila se s Eliškou k rodičům. Později jsem se zadlužila a koupila malý domek, který postupně upravuji podle Eliščiných potřeb. Dříve jsem také pracovala na částečný úvazek, se zhoršujícím se zdravotní stavem mojí dcerky už ale pracovat nemohu. Mám nového partnera, který mi moc pomáhá, péče o Elišku je však nákladná, a tak teď na rehabilitace a logopedii nemám peníze. Proto vás moc prosím o pomoc.