rehabilitace; dar zajišťuje Bolistko.cz
Miládčinu maminku jsem potkala už před lety a jsem moc ráda, že se z nás staly kamarádky. Když mě požádala, abych figurovala jako patronka příběhu její dcery, s nadšením jsem souhlasila. Miládka mi kdysi slíbila, že mě naučí hrát na flétnu a já si v tu chvíli říkala, jak může dívka po dětské mozkové obrně a s pokroucenými prsty hrát na flétnu. A pak jsem ji viděla hrát a uvědomila jsem si, jak velká je to bojovnice. Když se občas dívám, jak sedí ve vozíku, není jí tak dobře, něco ji pořád tlačí a bolí, přeji si, abych mohla vzít část její bolesti na sebe. To, co Miládce nejvíce pomáhá, jsou rehabilitace, které jsou však nesmírně nákladné. Proto jsem se společně s její maminkou rozhodla požádat o finanční příspěvek prostřednictvím Patrona dětí. Miládku nesmírně obdivuji za to, jak se pere s osudem, který si nevybrala, a věřím, že jí společně můžeme pomoci.
Společně jsme vybrali
celou částku
13,000
Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh své dcerky, která je upoutána na invalidní vozík
Moje usměvavá Miládka (9 let) miluje hudbu, cizí jazyky a smích. Má absolutní sluch a vynikající paměť, od tří let hraje na piano a skládá vlastní písničky. Nedávno také začala hrát na zobcovou a altovou flétnu, na které se naučila hrát podle videí na YouTube. Určitě má před sebou skvělou budoucnost spojenou s muzikantstvím. Každý její den však není vyplněný jen hudbou, ale také návštěvami lékařů, cvičením a rehabilitováním. Hodně času tráví rovněž cestováním na ergoterapie, fyzioterapie a hiporehabilitace. I přesto je to ale usměvavá a nesmírně šikovná holčička, na kterou jsem moc pyšná.
Miládka přišla na svět s dětskou mozkovou obrnou a hydrocefalem, který se projevuje hromaděním mozkomíšního moku, jež tlačí na mozek a způsobuje jeho poškození. Díky shuntu, který jí byl voperován, je mozkomíšní mok odváděn do bříška, předtím ale stihl poškodit zejména zrakové a pohybové centrum v Miládčině mozku. Miládka tak dnes nosí brýle a je upoutána na invalidní vozík. Čas od času také stráví pár dní v nemocnici kvůli epileptickým záchvatům, naposledy si tam poležela po operaci kyčle.
Lékaři kdysi Miládce nedávali téměř žádnou naději na to, že se někdy posadí nebo udělá pár krůčků. Díky naší úžasné fyzioterapeutce, která si vzala moji holčičku pod svá křídla, mohu s radostí říct, že se tyto prognózy nepotvrdily. Miládka je dnes schopná se sama posadit a hrát si v tureckém sedu. Dokáže se zvednout na všechny čtyři a do vysokého kleku. Za každým jejím úspěchem je ale velká dřina, která pro ni nikdy neskončí.
Pravidelné rehabilitování jí moc pomáhá, udržuje její stávající zdravotní stav a oddaluje hrozící operaci skoliózy, proto je nutné v rehabilitování neustávat. Financování těchto rehabilitací ale není pro naši rodinu, kterou doplňuje ještě manžel a čtyřletý Kubík, snadné. Náklady na rehabilitační pobyty, pravidelné fyzioterapie, masáže a hipoterapie významně zatěžují náš rodinný rozpočet, proto jsme se rozhodli požádat o příspěvek na další rehabilitace vás. Jakýkoli finanční dar bude pro moji holčičku, která se i přes velkou bolest nepřestává na svět usmívat, velkou pomocí.
P. S. Jméno v příběhu není skutečné, náš příběh ale skutečný je.