Rehabilitační pomůcky pro Jiříka

Psal se 22. říjen 2013, byla jsem v porodnici a čekala se svým manželem na příchod našeho druhorozeného syna Jiříka. Těhotenství probíhalo bez komplikací, o to větším šokem pro nás bylo, když mi po relativně hladkém porodu lékaři přinesli zabalené miminko a říkali něco o sádrách a operaci.

Náš Jiřík se totiž narodil s vrozenou ortopedickou vadou, tzv. pes equinovarus congenitus (PEC). Jeho nohy vypadaly jako hokejky, stočené špičkami dovnitř. Když jsem se lékařů zeptala, jestli bude můj chlapeček někdy chodit, dívali se na mě a mlčeli. V tu chvíli jsme s manželem pochopili, že je zle. A tak jsme místo užívání si radostí s novopečeným miminkem vyhledávali informace na internetu a volali, kam se dalo.

Pak jsem ale potkala lékaře, který žil ve vedlejší obci, a měl dceru se stejnou diagnózou. Díky němu jsem se s Jiříkem dostala do Fakultní nemocnice Motol, kde jsme spolu strávili v průběhu prvního roku jeho života hodně času. Začalo to sádrováním, které bylo nekonečné. Sádra se měnila každý týden a tuhle obměnu Jiřík absolvoval dvacetkrát. Lékaři však stále nebyli spokojení a řekli mi, že se to bohužel neobejde bez operace.

A tak ve svých sedmi měsících Jiřík putoval na operační sál. Operace trvala skoro 4 hodiny, já však měla pocit, že se čas úplně zastavil. Noc strávil na JIP, naštěstí se neobjevily žádné pooperační problémy, a tak jsme si ho o tři dny později mohli odvézt domů. Když mu o 8 týdnů později lékaři sundali sádru, byli jsme nadšení. Jeho nožky vypadaly téměř „normálně“.

Dnes má náš malý bojovník 6 let. Každý den spolu poctivě cvičíme a sami lékaři jsou překvapení, jakých skvělých výsledků jsme dosáhli „pouhým“ cvičením. Máme už svůj zajetý rituál a cvičení patří k našemu každodennímu stereotypu. S Jiříkem chodíme také na rehabilitace a tejpování, na noc mu dávám speciální dlahy, které drží nožky ve správném postavení. Samozřejmostí je ortopedická obuv.

Díky našemu úsilí může Jiřík žít bez jakýchkoli omezení – jezdí na kole, skáče, běhá i plave. Nikdy neměl žádné úlevy a velkou motivací je mu jeho starší bráška. Jiřík ale v poslední době hodně vyrostl a postavení jeho nohou se zhoršilo. Naše domácí cvičení bohužel přestalo stačit, proto musel absolvovat další operaci a momentálně má opět sádry na obou nožkách.

Až půjdou sádry dolů, bude potřeba opět se intenzivně pustit do cvičení. Na rehabilitačním pobytu v Motole jsme potkali výbornou fyzioterapeutku, která nám ukázala, jak udělat cvičení zábavnějším. Při práci s Jiříkem používala různé rehabilitační pomůcky, které se mu moc líbily. Rádi bychom mu je pořídili i domů, aby se z cvičení, které je pro našeho synka někdy nepříjemné, stala i zábava. Pomůcky by navíc zefektivnily naše cvičení, a tím napomohly k Jirkovu rychlejšímu návratu do běžného života. Protože se však jedná o poměrně velký výdaj, který si teď nemůžeme dovolit, prosíme o příspěvek Patrona dětí. Předem vám moc děkujeme.