Můj účet
Obědy školákům
Rozárce na školu v přírodě
Rozvoj a vzdělání
Jsem klíčovou pracovnicí Rozárky a její sestry Haničky. Jejich matka užívala a dodnes užívá návykové látky. Nechávala je přes noc samotné a zanedbávala je. Prarodiče pomáhali s výchovou holčiček už od jejich narození a dnes jsou jejich pěstouny. Matka nejeví o holčičky sebemenší zájem, poslední setkání skončilo konfliktem a byly nastaveny asistované styky, ke kterým kvůli nezájmu matky nikdy nedošlo. Otec se s dětmi nestýká vůbec, nikdy je neviděl. Naštěstí jsou Rozárka s Haničkou teď v nejlepších rukou a pěstounská péče vskutku plní svůj účel. Pěstouni se zajímají o jejich školní docházku, zdravotní stav, rozvoj osobnosti a dávají dětem vhodný vzor. Momentálně jsou oba bez práce, dědeček je kvůli operaci kolene v invalidním důchodu a musí tedy opatrně hospodařit se svými financemi. Vzhledem k tomu, že mají kromě vlastní dcery v péči ještě dvojčata, tak se výdaje vždy zdvojnásobují. Holčičky dochází do mateřské školky a prarodiče by je rádi poslali na školu v přírodě, aby se začlenily do kolektivu, poznaly nové děti, zažily nové situace a vyzkoušely první odloučení od svých prarodičů. Bohužel si ale nemohou dovolit dvojčatům školu v přírodě zaplatit.
Společně jsme vybrali
celou částku
2,500
Kč
Děkujeme všem!
Babička vypráví příběh své vnučky Rozárky
Vnučku Rozárku a její dvojče Haničku máme s manželem v pěstounské péči. Dvojčata to neměla v životě jednoduché. Otec je nikdy neviděl a jejich maminka, moje dcera, propadla závislosti na drogách a o dcery se nezajímala. Nechávala je často přes noc samotné, nedbala na jejich školní docházku ani na zdravotní péči. Jednou je nechala u nás na víkend a už se pro ně nevrátila. Od té doby se o ně staráme my a snažíme se jim všechno vynahradit. Mají vlastní pokojíček, hrají si na zahradě, jsou veselé a těší se do první třídy.
Rozárka je rozumné a klidné povahy, je hodná a laskavá. Ráda si hraje s panenkami a se stavebnicemi. Moc se těší na školu v přírodě a já se těším s ní, myslím, že jí to velmi prospěje. Začlení se do širšího kolektivu, bude poprvé přes noc bez nás a zažije spoustu nových a zajímavých situací. Bohužel si nemůžeme dovolit Rozárce školu v přírodě zaplatit.
Pracuji jako asistentka pedagoga, ale momentálně jsem bez práce a manžel je v invalidním důchodu po operaci kolene. Musíme být tedy s penězi velmi šetrní. Škola v přírodě je ale pro Rozárku velmi důležitá a na radu sociální pracovnice jsem se rozhodla zvolit tuto cestu a požádat Patrona dětí o příspěvek.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
