Šance začít chodit pro smíška Petrušku
Zpětná vazba
Petruška se pouští do dalších rehabilitací 🌟
Krásný den,
jménem Petrušky i projektu Patron dětí bychom vám rádi ještě jednou poděkovali za váš finanční dar na pomoc příběhu: Šance začít chodit pro smíška Petrušku
Nemáme co dodat ke krásnému poděkování a fotografiím od Petruščiny maminky.
Petruška je skoro pořád výborně naladěná desetiletá slečna. S její maminkou jsme se potkaly na prvním ozdravném pobytu v Janských lázních. Tehdy byly této malé bojovnici teprve dva roky. Od té doby jsme s Petruščinou maminkou kamarádky. S velkým respektem a obdivem sleduji Petruščin vývoj a pokroky. Holčička má vzácnou nemoc - takzvaný Dend syndrom. Jde o vážnou poruchou slinivky s obrovskými důsledky. Součástí onemocnění je cukrovka, epilepsie, oční vada, rozštěp měkkého patra a opožděný psychomotorický vývoj. Díky nasazení obou rodičů dělá neskutečné pokroky. Stabilně sedí. Hopsá na kolínkách. Miluje rychlou jízdu. Nic z toho by nebylo možné, pokud by rodiče s Petruškou neabsolvovali finančně náročné rehabilitace. Ty ovšem zdravotní pojišťovna neproplácí a rodina do nich vložila veškeré úspory. Přes svůj osud si nikdy nestěžuje a snaží se normálně žít. Přimlouvám se za pomoc. Petruška má s rehabilitacemi šanci postavit se na nohy a chodit. Vzhledem k tomu, že lékaři rodičům řekli, že bude celoživotně jen ležet, jde o malý zázrak.
Přispívali jste na
4 týdenní rehabilitace pro desetiletou slečnu, která se narodila zcela zdravá
Společně jsme vybrali celou částku 160 000 Kč
Děkujeme všem!
Maminka o Petrušce
Petruška se narodila jako vymodlené „zdravé miminko". Naše štěstí vydrželo čtyři měsíce. Pak zkolabovala. Lékaři nám poté v nemocnici oznámili, že trpí velmi vzácným onemocněním, zvaným DEND syndrom (mutace draslíkového kanálu ve slinivce). Nikdy by mne nenapadlo, jak zásadně slinivka ovlivňuje zbytek těla. DEND syndrom se nejprve projevil kojeneckou cukrovkou. Od čtvrtého měsíce tedy do Petrušky „pereme“ perem inzulín. Pak se přidala epilepsie. V tu chvíli se nám na chvíli zbortil svět. Další diagnózy spojené s její nemocí, jsem už přijala s menším otřesem. Lékaři nám doslova řekli, že Péťa bude „ležák“. My se ale s manželem rozhodli bojovat. Bereme vše tak, že tu jsme pro Petrušku, abychom jí životem provedli jak nejlépe umíme. Odešla jsem ze zaměstnání a od té doby se 24 hodin denně naši malé věnuji. Naším úžasným pomocníkem je i o patnáct let starší, dnes pětadvacetiletý Petruščin brácha. Už má svůj život, ale když si s manželem potřebujeme aspoň trochu vydechnout, ujme se jí a dokáže se o ní perfektně postarat. Nikdy by naše malá nebyla, tam kde dnes je, nebýt intenzivních rehabilitací. Ty jsou však velmi finančně náročné. Vyčerpali jsme už veškeré úspory. I proto, že veškerá starost o obživu rodiny leží roky jen na manželovi. Bez pochopení druhých pro naši situaci už ale další nezvládáme. Budeme nesmírně vděční za jakoukoliv pomoc. Petruška má totiž s rehabilitacemi reálnou šanci začít chodit.
