Senzomotorické pomůcky pro autistu Páťu

Šestiletý Páťa se až do svých dvou let vyvíjel přímo ukázkově. Hrál si s námi, navazoval oční kontakt, uměl nás obejmout, sdílel s námi své radosti a nechal si pofoukat své bolístky. Pak se to ale změnilo. Najednou přestal používat slovo za slovem, až se z něj stalo téměř nemluvňátko, kterému rozumí jen jeho nejbližší. Přestal si s námi hrát, nereagoval na své jméno, nedíval se nám do očí. Museli jsme se také na čas vrátit k plenkám, začaly problémy se spánkem.

Někdy jsme večer s manželem seděli na pohovce a plakali. Cítili jsme se naprosto v koncích. Potom nám ale lékaři řekli, že je náš chlapeček autista. Do jisté míry to byla úleva, protože bylo konečně jasné, proti čemu stojíme.

Páťa dnes potřebuje celodenní péči. Nemá pud sebezáchovy, neorientuje se v prostoru ani čase a neustále si něco strká do úst – kamínky, řetízky, hračky, pastelky, mince i písek. Zkrátka úplně všechno. Ergoterapeutka, ke které s Páťou pravidelně docházíme, mi vysvětlila, že je to pro něj jistý druh vlastní stimulace. A aby k ní nedocházelo, je potřeba ho stimulovat jinak, správně. Doporučila nám proto řadu senzomotorických pomůcek, kterými bychom mu rádi vybavili jeho nový pokoj. Zatím ještě sdílí pokojíček se svojí dvouletou sestřičkou, už mu ale budujeme nový z naší ložnice.

Pořízení vhodných pomůcek pro senzomotorickou stimulaci však není zrovna levnou záležitostí. Spousta terapií, které Páťa absolvuje, navíc není hrazena pojišťovnami a stojí nás nemalé peníze. A protože náš rodinný rozpočet není bezedný, rozhodli jsme se vás požádat o pomoc právě s nákupem senzomotorických pomůcek. Budeme rádi i za ten nejmenší příspěvek.