Silvince na školní aktovku

Silvinka je šestiletá slečna s chutí dovádět a stále se učit novým věcem. Paní učitelka ze školky si ji chválí. Prý je moc šikovná. Ve školce hodně myslí na mladšího brášku a když mají na svačinku ovoce, vezme mu jej domů. Největší radost pak má z toho, když ji někdo namaluje princeznu nebo mořskou pannu. Nemá totiž žádné panenky, takže si hraje s těmi namalovanými.

Ještě před rokem byla takové tygří koťátko. Za miloučkým nevinným úsměvem se skrývaly ostré, avšak neohrabané drápky. Byl to tenkrát její obranný mechanismus.

Co se pravidelně setkáváme, má Silvinka zájem o všechny nové vědomosti a znalosti. Velkou radost jí udělalo třeba jenom to, že se naučila základním komunikačním návykům. Teď už ví, že je slušné pozdravit, poděkovat a poprosit. Vidím na ní, jak ji baví začleňovat se do společnosti. Učíme se také malovat geometrické tvary, rozpoznávat barvy a počítat.

Silvinka pochází z nemajetné rodiny. I když maminka žije v Česku už 16 let, stále má trvalé bydliště na Slovensku. Tam však byla naposledy před 18 lety, kdy musela opustit dětský domov. Má tři děti (5, 6 a 11 let), nepracuje a nepobírá žádné dávky. Nemá zdravotní pojištění a žije naprosto mimo sociální systém. Tatínek pracuje jako dělník ve výrobě.

Silvinka půjde příští rok do školy a moc se tam těší. Mým přáním, jako patronky jejího příběhu, je, aby měla důstojné základní pomůcky do 1. třídy - aktovku, pouzdro, pastelky, tempery, vodovky, výkresy, věci na cvičení. Aby se nemusela cítit méněcenná a odstrkovaná jen kvůli tomu, že nemá věci, které jsou povinné a pro řadu dětí samozřejmé. Přála bych si, aby ji první třída neodradila v plánech, které teď jako šestileté děvče má. Nebude to mít totiž v životě jednoduché.