Můj účet
Obědy školákům
Školní batoh a florbalka pro Honzíka
Rozvoj a vzdělání
Honzík s Míšou od září navštěvují tréninky velešínského florbalového oddílu, kde spolu s kolegy trénuji kategorie přípravek až starších žáků. Florbal je velmi baví, oba mají vzornou docházku a v listopadu se zúčastnili prvního turnaje. Dobře zapadli do kolektivu, za což jsem osobně velmi rád. Předtím prý neměli žádné kamarády. Tréninky a zápasy jim umožňují být součástí party vrstevníků a užít si soutěžení, výhry, prohry a nemyslet tak na nelehkou životní situaci, ve které se zatím nacházejí. Chlapcům by v současné době pomohla koupě hokejek, které si teď půjčují od trenérů, popř. od spoluhráčů, kteří zrovna střídají. Nesprávná délka hole může způsobit vadné držení těla, což se i u dětí projevuje bolestmi zad, svalů a hlavy. Pokud by se na jejich koupi podařilo sehnat prostředky, měli by kluci pod stromečkem alespoň jeden dárek. V rozpočtu jejich maminky totiž na dárky nejsou peníze.
Společně jsme vybrali
celou částku
1,709
Kč
Děkujeme všem!
Aby měl Honzík pod stromečkem nějaké dárky
Jsem matka samoživitelka a mám 4 děti. Se svým synem Honzíkem (9 let) a jeho dvěma sourozenci žijeme na ubytovně v jihočeském Velešíně, kam jsme se přestěhovali z Českých Budějovic. Ve Velešíně jsme poznali spoustu skvělých lidí a moc se nám tady líbí. Máme však za sebou nesmírně náročné období.
Náš příběh začal v roce 2016, kdy byl můj manžel obviněn z domácího násilí a týrání dětí. Psychicky i fyzicky týral mě a našeho nejstaršího syna Dominika. Mně způsobil zlomeninu očnice a čelisti. Dominik si také odnesl četná zranění a to nejen na těle, ale především na duši. Manžela za to odsoudili k devíti letům výkonu trestu. Dominik, kterému je nyní 16 let, s námi však momentálně nežije. Způsob, jakým s ním jeho otec zacházel, na něm zanechal své stopy. Stal se z něj problémový mladý muž, který je teď ve výchovném ústavu. Vlastně se tomu ani nedivím.
S dětmi jsem prošla třemi azylovými domy, což pro nás nebylo jednoduché. Moji nejmladší synové, Honzík (9) a Míša (11), také strávili 6 měsíců v Klokánku, což bylo obtížné pro nás pro všechny. Zvláště Honzík to velice těžce nesl. Je hodně citlivý a všechno se ho velmi dotýká. Nakonec jsem kluky naštěstí získala zpátky a naše rodina je tak zase pohromadě.
Já si v současné chvíli hledám práci, ale omezují mě mé zdravotní problémy. Léčím se s cukrovkou 2. typu. Moje dcera Veronika je navíc těžce postižená, takže skloubit práci s péčí o ni a své syny je celkem náročné. Mám však práci na částečný úvazek a hledám dál. Manžel na děti samozřejmě nic nepřispívá. Nějakou brigádu snad ve vězení má, ale ještě jsme od něj neviděli ani korunu. Z toho důvodu svým dětem spoustu věcí nemohu pořídit.
Ráda bych Vás proto poprosila o pomoc pro mého nejmladšího syna Honzíka. Je to droboučký chlapeček, který moc rád čte. Nejraději má komiksy. Sbírá autíčka Hot wheels a stará se o svá morčátka. Oblíbil si také fotbal a florbal. Díky těmto sportovním aktivitám si konečně našel nějaké kamarády a je teď mnohem šťastnější. Pod vánočním stromečkem by tak rád našel florbalovou hůl a já bych si pro něj přála nový školní batoh. Já mu tyto věci dopřát nemohu, ale ráda bych mu jeho přání splnila prostřednictvím projektu PATRON. Moc Vám děkuji za přečtení našeho příběhu.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
