Slávkovi na školní pomůcky a batoh

Jedenáctiletý Slávek je můj šikovný syn, který moc rád hraje fotbal. Bohužel se mu nemůže věnovat tolik, kolik by chtěl, protože je často nemocný. Má totiž vrozenou vadu ledvin, která se nedá vyléčit. V budoucnu ho s největší pravděpodobností čeká transplantace. Nemůže pořádně běhat, skákat ani plavat. Jakmile se ve škole objeví nějaká infekce, musí zůstat doma. A protože je mezi svými spolužáky rád, bývá z toho hodně smutný.

Se Slávkem a jeho o rok mladší sestřičkou Simonkou obýváme jednu místnost ve sdíleném bytě 3+1, který se nachází v prostorách bývalé ubytovny. Ve vedlejším pokoji hospodaří moje dospělá dcera se svým dítětem a další pokoj má pronajatý má kamarádka se dvěma dětmi. I když se tam tísní hodně lidí na relativně malém prostoru, platíme vysoký nájem. Já pracuji u technických služeb a většina mého platu jde právě na bydlení. Vím, že Simonka i Slávek touží po větším soukromí, zatím se mi ale nedaří najít byt, který bychom si mohli dovolit. Teď jsem však ráda, že máme alespoň střechu nad hlavou. Tatínek dětí s námi nežije. Momentálně je ve výkonu trestu odnětí svobody, takže jsem na všechno sama.

To, co mě aktuálně trápí nejvíce, je fakt, že nemám dostatek peněz na pořízení potřebných školních pomůcek pro Slávka. A protože nemám nikoho, kdo by mi mohl pomoci, obracím se na Patrona dětí a jeho dárce. Nechci, aby chodil Slávek do školy s obavami, že bude ve výuce potřebovat něco, co nemá. Škola je jeho radostí a já si moc přeji, aby to tak také zůstalo.