Můj účet
Obědy školákům
Snadnější převoz pro postiženou Lucinku
Školné a stravné
Lucinky maminka Lenka je moje nejlepší kamarádka a „sestra“ v dobrém i zlém. Znám ji od jejích šesti let. Chodily jsme spolu do školy a prožívaly bezstarostné dětství plné dobrodružství. V dospělosti se naše cesty rozdělily, naše přátelství se ale nezměnilo. Lenky holčička Lucinka (9 let) trpí od narození vzácnou genetickou vadou, která jí způsobuje těžké zrakové a pohybové postižení. Nevidí, nemluví, nemůže chodit, mentálně je na úrovni půlročního dítěte. Lucinka vyžaduje celodenní péči, kterou jí poskytuje výlučně maminka, neboť Lucinky tatínek rodinu opustil a s Lucinkou se nestýká. Lucinka se pohybuje na speciálním vozíku a jakýkoli přesun (do speciální školy, k lékaři, do nemocnice, na návštěvu k prarodičům, na výlet) vyžaduje převoz autem. Lucinka má dva sourozence, Ondřeje a Kristýnku, kteří ji mají moc rádi – je pro ně neoddělitelnou součástí rodiny. Aby sourozenci mohli trávit čas společně a aby Lucinka mohla navštěvovat speciální školu, potřebuje rodina auto, do kterého se i s vozíkem všichni vejdou. Pro nás, kteří žijeme v domnění, že řídíme svůj život, je příběh Lenky, která prochází od narození Lucinky obrovskou životní zkouškou, velkou inspirací. Rodina nese své břemeno statečně a bez naříkání. Maminka se snaží a vynakládá veškerou svoji životní energii, aby děti prožily krásné dětství se vším, co k tomu patří. I když ale pracuje na poloviční úvazek a žije velice skromně, z výživného a příspěvku na péči od České správy sociálního zabezpečení nemůže našetřit na nové auto, které nutně potřebuje. Proto bych jí chtěla podpořit tím, že se stanu patronkou jejich příběhu. Maminka bohužel nemůže řídit svůj život, s vaší pomocí ale bude moci řídit nové auto.
Společně jsme vybrali
celou částku
210,000
Kč
Děkujeme všem!
Maminka postižené Lucinky potřebuje auto, do kterého se vejde pět lidí a velký invalidní vozík
Devítiletá Lucinka je z dvojčat, která se mi narodila předčasně. Tři měsíce to vypadalo, že jsou chlapeček i holčička zdraví, i když Lucinka byla poněkud „jiná“ - maličká, lehounká a bez pohybu. Když jsem začala s dětmi docházet na rehabilitace, vyděsil mě dotaz fyzioterapeutky, zda Lucinka vidí.
Rozběhl se tak kolotoč vyšetření, na jehož konci jsem se dozvěděla, že je Lucinka od narození slepá. Následovaly operace očí, které ale nepomohly. Lucince jsem proto do očí vkládala kontaktní čočky s 29 dioptriemi, aby viděla alespoň světlo, a protože se téměř nehýbala, cvičila jsem s ní také Vojtovu metodu. Lucinka pořád podstupovala jedno vyšetření za druhým a já jsem čekala, až nám někdo řekne, co přesně se s mojí holčičkou děje.
Dnes už vím, že má Lucinka genetickou vadu, tzv. Wartburg micro syndrom 1, která u nás ještě není popsaná. Projevuje se postižením mozku, smyslových orgánů a svalovou ochablostí. Lucinka ve svých devíti letech trošku leze, s oporou dokáže sedět, ale nechodí. Neumí mluvit, sama se nenají ani neoblékne. Ve všem potřebuje pomoc. Pravidelně spolu doma cvičíme, ale jezdíme i do lázní a na rehabilitační pobyty, díky kterým dělá alespoň malé pokroky.
Loni Lucinka nastoupila do speciální školky, kam ji samozřejmě vozím. Momentálně máme staré auto, které jsem dostala ještě od rodičů. Nejlepší dny má už ale za sebou a tak neustále potřebuje nějaké opravy, což mě uvádí do nelehkých situací. S nepojízdným autem musím řešit, jak odvezu dcerku do školy a ze školy atd. Nutně bych tak potřebovala nové auto. S autem jezdím opravdu denně. Kromě školy vozím Lucinku také k lékařům, do lázní a na rehabilitační pobyty. Lucinka má od června vlastní mechanický vozík, který se nám za chvíli neustálým skládáním a rozkládáním rozbije. Proto bych moc ocenila auto s velkým kufrem, kam se vozík vejde v celku.
Bohužel není v mých finančních možnostech (pracuji na zkrácený úvazek) na nové auto našetřit. Jsem totiž samoživitelka se třemi dětmi. A proto jsem se rozhodla zkusit své štěstí a požádat o pomoc Patrona dětí.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
