Sofi auto usnadní cestu do školy i na rehabilitace

Příběh mé dcerky se začal psát v roce 2007, kdy se narodila jako zdravé miminko. Až ve 3.měsíci jsem si všimla, že začíná naklánět hlavičku na jednu stranu. Postupně se přestávala hýbat, vnímat a reagovat. Vyšetření na neurologii ukázalo, že se narodila s hemiparézou (tedy s částečnou obrnou). Ta se projevuje právě mezi 3. a 6.měsícem věku. Také se objevily nezvladatelné epileptické záchvaty. V jejich důsledku došlo k otoku mozku a až díky kortikoidní léčbě se podařilo záchvaty zastavit. Poškození mozku je však rozsáhlé (75%) a nevratné. Prognózy byly děsivé.

Nevzdala jsem to a začala bojovat. Zkoušela jsem doporučenou akupresuru a začal kolotoč intenzivních rehabilitací ve stacionáři, v lázních, canisterapie, hipoterapie, fyzioterapie ve vodě, později logopedie, muzikoterapie, ergoterapie, arteterapie. Díky takto intenzivní péči a cvičení se podařilo téměř nemožné. Sofinka se ve 3 letech posadila, v 5 postavila na nohy a v 8 letech začala s oporou chodit.

Dnes je schopná ujít s oporou kratší vzdálenosti, ale na delší potřebuje invalidní vozík. Má vícečetné poškození zraku, avšak ve spojitosti s autistickými rysy nemůže nosit brýle. Obrna zasáhla také svaly dutiny ústní a v kombinaci s poškozením mozku není Sofinka schopna se dorozumět. Mluvit začala po 3 letech intenzivní logopedické péče v 6 letech. Její řeč je velmi nesrozumitelná, s cizími lidmi se většinou nedorozumí. Naučila jsem se znakovou řeč a některé znaky učím také ji, takže se můžeme v jednoduchých větách domluvit. Sice jí je 13 let, ale mentálně je na úrovni 5,5letého dítěte. Podle odborníků není zlepšení v této oblasti možné.

Sofi navštěvuje speciální školu, ve které je velmi ráda. Je přátelská, milá, umí rozdávat radost. Má ráda společnost lidí a vše nové. Nikdy jsem nelitovala času a energie, kterou jsem jí věnovala. Mou péči mi oplácí bezmeznou láskou. I když jsem nenašla oporu v manželovi, bojovala jsem sama. Rozvedli jsme se a jediné, co mi zanechal, byly dluhy. Odmítá se na čemkoli finančně podílet. Psychickou oporou a pomocníkem je mi starší syn, který úspěšně studuje na gymnáziu.

Vždy jsem pracovala a vše hradila z úspor, ale vzhledem k Sofinčinu zdravotnímu stavu nemůžu pracovat na plný úvazek. Všechny výdaje hradím z platu polovičního úvazku a z příspěvku na péči. Nyní jsem se dostala do situace, kdy je nutná velká investice do auta, bez kterého se neobejdeme. Proto jsem se rozhodla Vás požádat o pomoc.

Dceru vozím každý den do speciální školy a abych stihla včas i svou práci, potřebujeme spolehlivé auto. Stát přispívá na auto 1x za 10 let částkou 200 000 Kč. Pořídit jej za tuto částku je nemožné. Potřebujeme auto, aby vydrželo tuto dobu a vešel se do něj invalidní vozík.

Jsem velmi hrdá na svou dceru a hrdá i na sebe, co všechno jsme spolu dokázaly zvládnout. Nyní jsme však v situaci, kdy si samy neporadíme. Je pro mne velmi těžké o pomoc požádat, ale nemám jinou možnost. Takže pokud se rozhodnete přispět, velmi nám usnadníte život. Budeme se Sofinkou schopné zvládat vše jako doposud a bude mít možnost se dále rozvíjet na rehabilitacích, terapiích i ve škole a já budu stíhat práci alespoň na zkrácený úvazek. Za Vaši pomoc opravdu děkujeme.