Speciální počítač pro zvídavého Tomáška

Jmenuji se Tomášek a rád bych vám vyprávěl svůj příběh. Ze všeho nejdřív bych chtěl říct, že mám rád dinosaury a Mickey Mouse - to je podle mě hodně důležité. A pak je tady pár věcí, které mi znepříjemňují život.

Tak jako mnoho jiných dětí jsem se i já narodil předčasně. Tatínek se starším bráškou Vojtíškem už na mě netrpělivě čekali. My jsme s maminkou ale nějaký čas bojovali. Porod nebyl snadný, když jsem poprvé vykouknul na svět, nedýchal jsem. Po nějaký čas byl mým domovem inkubátor. Jako čtyřdenní miminko jsem podstoupil operaci hlavičky, po pár měsících přišla druhá. Ve svém těle mám nyní přístroj, který odvádí mozkomíšní mok z mozku. Když jsem se konečně jako tříměsíční kluk dostal domů, všichni měli velkou radost. Kvůli potížím s hlavou jsem musel chvilku nosit helmu, ale alespoň jsem vypadal jako drsňák.

Když mi byly dva roky, lékaři rodičům sdělili, že mám dětskou mozkovou obrnu. To pro ně nebyla zrovna dobrá zpráva. Hned se mnou ale začali cvičit podle Vojtovy metody a Bobath konceptu. Cvičení a rehabilitace je vůbec něco, bez čeho se neobejdu.

Dnes mám už pět let. Docela jsem vyrostl, ale s pohybem to pořád není nic moc. Dokážu se plazit po zemi, ale s pomocí pouze pravé ruky – do té umím uchopit i hračku. Levá strana těla mě vůbec neposlouchá. Nedokážu ani sedět bez opory. Ale i přes všechny obtíže, které mi život dal, jsem hodně zvídavý. Všechno mě zajímá. A občas mě potká i nějaký ten úspěch. Například už začínám spojovat slova, poznávám zvířátka a napodobuji zvuky. Hodně mi pomáhají i v denním stacionáři, kde se mnou hodné tety denně rehabilitují.

Protože se ale musím rozvíjet i po mentální stránce, hodil by se nám speciální počítač. A proč speciální? Jednak by byl technicky upravený tak, abych ho mohl ovládat i já. A potom by byl plný speciálních programů, které by mi pomáhaly se mentálně rozvíjet. Moji rodiče si ale nemohou dovolit takový počítač pořídit. Pomůžete nám?