společně za lepší dětství

Znáte dítě, které potřebuje pomoci?
Přidejte jeho příběh.

+

Sportovní kočárek pro Alenku

Přispívali jste na

sportovní kočárek, který lze zapojit za kolo; dar zajišťuje BENECYKL s.r.o.

Jiřina  Bernátová
Patron příběhu

Jiřina Bernátová

rodinná přítelkyně

Komentář patrona

S Alenky rodinou se znám z naší vesnice. Maminka s dětmi často navštěvuje knihovnu, kde pracuji. Postižená Alenka má úžasné rodinné zázemí a dva bezvadné sourozence, kteří ji zapojují do svých her. Aby spolu ale sportovně založená rodina mohla trávit ještě více času, potřebovali by sportovní kočárek/vozík, který by zapojili za kolo nebo tlačili před sebou při běhu. Alenka by tak nemusela zůstávat doma a mohla by být součástí různých sportovních aktivit.

Společně jsme vybrali
celou částku 46,380 Kč

Děkujeme všem!

Sdílet příběh:

Aby mohla postižená Alenka "sportovat" se svojí rodinou

Alenka za námi na svět hodně pospíchala, narodila se už ve 30. týdnu. Během porodu došlo ke komplikacím – moje beruška neměla dostatek kyslíku, kvůli čemuž jí odumřela část mozkové tkáně. Alenku převezli na oddělení pro nedonošené děti, kam jsem za ní nemohla, protože jsem byla po císařském řezu. Na novorozenecké JIP tak o svůj život bojovala úplně sama. Zprávy o tom, jak se jí daří, jsem získávala pouze telefonicky. Ani jsem nevěděla, jak moje holčička vypadá.

Jakmile to lékaři dovolili, opustila jsem porodnici a běžela za Alenkou. Mé pocity z toho všeho však byly hodně zvláštní. Na jedné straně jsem věděla, že musím být s Alenkou, na druhé straně na mě doma čekala dcerka (3,5 roku) a synek (1 rok), po kterých se mi strašně stýskalo. Nakonec jsem s Alenkou strávila 2 měsíce v nemocnici. Během té doby se maličká potýkala s dalšími komplikacemi. Hladina cukru v krvi jí neustále skákala, a protože nebylo možné vzít malému, kilovému uzlíčku krev, bylo jí do stehýnka zavedeno speciální čidlo, které každou hodinu snímalo stav cukru v krvi. Kvůli čidlu jsem si Alenku k sobě nemohla ani přitulit. Nebudu vám lhát, zhroutil se mi svět. Nic už nebylo tak, jako dřív. Byla jsem daleko od rodiny, od svých dětí, a neustále jsem od lékařů poslouchala, jak se moje holčička nebude hýbat.

Během prvního roku jsme hodně cestovali k lékařům, po vyšetřeních a nemocnicích. Od začátku jsem s Alenkou poctivě cvičila Vojtovu metodu, jako půlroční miminko pak absolvovala pobyt v sanatoriu, který žádné pokroky nepřinesl. A když se malý krůček ke zlepšení přece jen objevil, postihla Alenku epilepsie. A ta ji vrátila opět na začátek. Epilepsii následovala diagnóza dětské mozkové obrny s postižením všech končetin a mentální zaostalost. A tak jsme se všichni začali učit, jak s takto postiženým dítětem žít.

Nyní má Alenka 2 roky. Za poslední rok ušla velký kus cesty. Začala se krásně smát, navazuje s námi kontakt a rozeznává nás. Je to náš smíšek, který nejvíc rozkvete v přítomnosti svých sourozenců. Jakmile je slyší dovádět, ráda se k nim přidá. S žádným ze svých dětí jsem se nikdy nenasmála tolik jako s Alenkou. Alenka už také začala hýbat nožkami a naučila se přijímat jinou potravu než mléko. Sama se však nenají, na bříško se také neotočí. Dokáže si ale vyžádat pozornost ostatních.

Život s postiženým dítětem nám hodně vzal, ale ještě více nám toho dal. Zjistila jsem, jak úžasné mám děti a jak moc jsem na ně pyšná. To, jak se chovají k Alence, je nádherné. Rádi bychom společně trávili co nejvíce času, kvůli Alenčinu postižení se to ale těžko realizuje. Děti se snažím vést ke sportu, jenže s Alenkou spoustu věcí nemůžeme. Proto prosíme o pomoc, abychom jí mohli zakoupit speciální kočárek, který se dá použít do terénu a jako vozíček za kolo. Využívali bychom ho i jako vozítko na sníh, což by nám umožnilo vyrážet třeba na běžky.

Na pomoc dětem putuje vždy 100 %
z částky, kterou darujete.

Vždy vám pošleme zprávu, až dar předáme dítěti.

Aktuálně čekají na vaši pomoc

Žádné příběhy