Můj účet
Obědy školákům
Sportovní kroužek pro Pepu
kroužek kickboxu
Pepu znám už od jeho narození. Je to energický a pozitivní kluk, který se od malička věnoval skokům a běhu na lyžích. Pak mu ale byla diagnostikována celiakie a následně epilepsie, kvůli které musel své oblíbené sporty opustit. Byly mu zakázány i jiné aktivity, takže například nemohl chodit se svými spolužáky plavat. Díky poctivému dodržování léčebného režimu se sice podařilo odbourat medikaci a umlčet epilepsii, naskočit zpět do tréninku lyžařů se ale Pepovi už nepodařilo. Bylo by tak dobré, kdyby svoji energii mohl věnovat jinému sportu. A Pepa si vybral kickbox. Rodinná situace bohužel nenahrává takto drahému sportu, proto bych byla ráda, kdybychom na kroužek kickboxu vybrali dostatek peněz prostřednictvím Patrona dětí. Jednoho kluka bychom tím udělali moc šťastným.
Společně jsme vybrali
celou částku
3,560
Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh Pepy, který se po vyléčené epilepsii konečně může věnovat sportům, které má rád
Třináctiletý Pepa je věčný optimista. Rád se směje a jen tak něco ho nerozhází. Často ho najdu v pokojíčku, jak hraje na kytaru a zpívá. Hudbu má obecně moc rád. Umí si užít i dobré jídlo, bohužel ale nemůže jíst vše, co by rád.
Pepa má diagnostikovanou celiakii, což znamená, že musí striktně dodržovat bezlepkovou dietu. A protože tak jí od svých šesti let, výborně se orientuje v tom, jaké jídlo je pro něj dobré a čemu se má vyhnout. Zároveň ví, jak špatně mu po konzumaci potravin s lepkem je, takže se nestává, že by nějak „hřešil“.
Bezlepková strava ale není zrovna levnou záležitostí. Na výchovu Pepy a jeho mladšího brášky jsem sama, takže to pro mě finančně není snadné. Za těch 7 let, co je Pepa na bezlepkové dietě, jsme se ale naučili hodně šetřit, zamrazovat a hledat finančně výhodné obchody.
Aby toho nebylo málo, byla Pepovi v jeho devíti letech diagnostikována epilepsie, kterou se nám díky lékům dařilo držet pod kontrolou. Pepa má moc rád sport, kvůli epilepsii se ale musel smířit s tím, že některé sporty pro něj nejsou vhodné. Po pár letech na antiepilepticích jsme se však dohodli s dětským lékařem na neurologii, že zkusíme léky vysadit. A světě div se, už je to rok, Pepa je bez léků a všechno je v pořádku.
Nedávno přišel domů s tím, že když je až na tu „mizernou“ celiakii zdravý, chtěl by chodit do kroužku kickboxu. Dříve, když měl aktivní epilepsii, by takový kroužek nepřicházel v úvahu, nyní ale proti tomu lékaři nic nenamítají. Bohužel se jedná o poměrně drahý kroužek, který si jako samoživitelka nemohu dovolit. Po letech, kdy toho Pepa hodně nemohl, bych mu ale chtěla dopřát aktivitu, o které sní. Proto vás moc prosím o pomoc.
P. S. Jméno mého synka bylo v příběhu změněno. Děkuji za pochopení.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
