Stolek a židlička pro Lukáška

Lukášek je klientem rané péče a já jsem jejich rodinná poradkyně. Lukáška znám 4 měsíce, ale jeho rodinu už 19 let. Před lety jsem učila jeho maminku (a další sourozence) ve speciální škole – byla jsem její třídní učitelka. Není možné popsat všechna témata, problémy, radosti a starosti té doby. Stále si cením možnosti nahlédnout do mnoha romských rodin, potkat se se srdečnými lidmi, s emocemi, které jsme se naučili schovávat, s jinou kulturou, s vírou v dobro v každém z nás, se silou osobního setkání, s dobrou vůlí na obou stranách. Těžko stravitelnou druhou stranou mince jsou však nezaměstnanost, drogy, krádeže, sociální bariéry, vazby, výkony trestu, soudy, ubytovny, exekuce. Prarodiče mají zájem o Lukáškův zdárný vývoj. Chtějí mu pomoci překonat handicapy, které ho od narození provází, chtějí rozumět jeho chování a jeho komunikaci. Chlapec je nyní ve věku, kdy se budují a posilují stravovací, hygienické a kulturní návyky, rozvíjí se hra a soustředění. K tomu by měl mít vlastní koutek. Rodina dostala starý polorozpadlý zahradní dětský stůl a lavičku, kterou si opravili a používají. Nový malý nábytek by Lukáškovi poskytl kvalitní sezení k jídlu i ke hrám. Lukášek se nyní nachází ve vývojově velmi důležitém období a potřebuje správné podněty a podmínky. Jak řekl J. A. Komenský: "Omeškání nebezpečenství nese." Ve škole se potom těžko dohání, co mělo proběhnout v předškolním věku.