Terapie Feldenkraisovou metodou pro Natálku s DMO

Natálka na svět vykoukla hodně brzy. V 6. měsíci těhotenství mi totiž začaly selhávat ledviny a můj tlak dosáhl závratných výšin. Natálka tak musela rychle ven. Když jsem ji poprvé uviděla, byla strašně maličká, proto putovala rovnou do inkubátoru. Místo toho, aby v něm klidně odpočívala a čekala, až nabere sílu, se prala s řadou zdravotních komplikací. Ze všeho nejvíc ji ohrozilo ucpané a zamotané tenké střevo, jehož část jí lékaři nakonec vzali. Výsledkem operace byl také umělý vývod, který Natálka stále má. Po nějakém čase se však střevo opět ucpalo a tentokrát to bylo mnohem vážnější. Natálka krvácela do břicha a selhávaly jí všechny životní funkce. Dlouho byla oživována a já se bála jako nikdy v životě. Moje šikulka to naštěstí přežila, s následky se však bude potýkat po celý život.

Protože byl Natálčin mozek dlouho bez kyslíku, rozvinula se u ní dětská mozková obrna. Ve svých třech letech je tak ležáček, jehož největším úspěchem je přetočení se z bříška na záda. To se naučila na intenzivním neurorehabilitačním pobytu, z kterého jsem byla nadšená. Dokáže i maličko udržet hlavu, protože má ale špatný zrak, není k nějakému zvedání hlavičky příliš motivovaná. Nosí kontaktní čočky, brýle nesnese, přesto je schopná zafixovat nějaký obraz jen na krátký čas.

Péče o Natálku je psychicky i fyzicky hodně náročná, naštěstí mám velkou oporu u jejího tatínka. Moc mi pomáhá také skutečnost, že je Natálka nesmírně veselé a usměvavé dítě. Pokud ji zrovna něco netrápí, je to nejhodnější holčička na světě, která miluje hudbu, dokonce i operu. Malé boje zažíváme snad jen u jídla. Natálku krmím prostřednictvím PEG sondy, kterou má zavedenou přímo do žaludku. Dvakrát příjemné jí to určitě není, jinak se ale nakrmit nenechá. Navíc jí zbylo jen 20 centimetrů tenkého střeva, takže musím pečlivě hlídat, co jí. I tak ji ale někdy bolí bříško.

Nejdůležitější ze všeho je pro naši holčičku rehabilitování. To představuje jedinou naději, že se ve svém vývoji posune dál. Psychomotoricky je totiž na úrovni čtyřměsíčního dítěte. Snažíme se hodně rehabilitovat doma, cvičíme podle Vojtovy metody i Bobath konceptu, to ale zdaleka nestačí. Pravidelně s ní také jezdíme na rehabilitační pobyty do specializovaných center a lázní a nyní bychom chtěli vyzkoušet terapii Feldenkraisovou metodou, která využívá pohybu jako prostředku v procesu učení. Tato terapie vychází z toho, že díky schopnosti lidského mozku se po celý život přetvářet může učení skrze pohyb vést ke zlepšování pohybových schopností a rozvíjet celkový potenciál člověka. Změny v pohybu se poté projevují i ve vnímání, myšlení a prožívání. Jako většina rehabilitací a terapií, které Natálka potřebuje, však ani tato není hrazena zdravotními pojišťovnami.

Nejvíce ze všeho si teď přeji, aby moji Natálku nic nebolelo a byla spokojená. Vím, jakou měla radost, když se poprvé dokázala sama přetočit, a umím si představit, jak moc bude šťastná, až dokáže něco dalšího. Jedinou cestou k dalším úspěchům na poli pohybu je už zmíněná terapie Feldenkraisovou metodou a já vás společně s Natálčiným tatínkem prosím o pomoc s jejím financováním. Sami to teď nezvládneme.