Terapie, které Denisce opravdu pomáhají

Desetiletá Deniska je veselá holčička, která vyrůstá se 4 brášky. I když je to moje usměvavá a neustále optimisticky naladěná princezna, o své místo na světě musela pořádně bojovat. A naše velká rodina se do tohoto boje zapojila také. Naším cílem je, aby byla Deniska šťastná, spokojená a jednou třeba i zdravá.

Její příchod na svět nebyl snadný. Narodila se císařským řezem a její mozek byl dlouho bez přívodu kyslíku. Dvakrát musela být oživována. Záhy nám lékaři sdělili, že v důsledku těchto komplikací má Deniska dětskou mozkovou obrnu ve formě spastické kvadruparézy (postižení všech končetin).

Deniska byla teprve třítýdenní miminko, když jsme s ní začali cvičit podle Vojtovy metody. Pro miminka to není nic příjemného, bolí je to, ale nedalo se nic dělat. Od Denisky 15 měsíců jsme začali jezdit 2x do roka do Janských lázní, potom 2x ročně do Lázní Klimkovice na speciální cvičení KLIM THERAPY. Kromě osvědčených a známých rehabilitací a cvičení jsme však zkoušeli i méně známé možnosti a postupy.

Když měla naše dcerka 3 roky, život se nám zkomplikoval ještě víc. Po horečnatém onemocnění se u ní objevily epileptické záchvaty. Lékaři zkoušeli kombinovat různé léky, které někdy pomohly, někdy ne. Před dvěma lety se Denisky epilepsie hodně zhoršila – více času trávila v nemocnici než doma. Přepadalo ji obrovské množství záchvatů denně, nevnímala, na nic nereagovala, celý den jen ležela v křečích. Přestala mluvit, jíst, nechtěla ani pít. Znovu jsme jí museli dávat plenky, které několik let před tím vůbec nepotřebovala. Byli jsme úplně bezradní a báli se o její život.

V době, kdy naše zoufalství neznalo mezí, jsme potkali rodinu s podobnou zkušeností, která nás přivedla na cestu alternativní léčby. V září loňského roku jsme plni obav, ale zároveň i velké naděje, odjeli na první schůzku do Tarani Kroměříž. Od té doby tam jezdíme na terapie každý týden a troufáme si říci, že ájurvédské masáže, zábaly a bylinky zachránily naší Denisce život. Za půl roku, kdy na terapie jezdíme, došlo k obrovskému posunu – Deniska už zase jezdí denně do školy (vozíme ji do Jedličkova ústavu, kde to miluje), vnímá, začíná mluvit, sama se snaží ovládat mechanický vozík, jí, říká si, když potřebuje na záchod. Teď je dokonce bez antiepileptik.

Každotýdenní cesty do Kroměříže jsou časově i finančně velmi náročné, ale vrátily nám naději. Po dlouhé době vidíme v očích naší dcerky chuť do života. Rádi bychom v úspěšně započaté terapii pokračovali dál, ale protože v současné době je v naší velké rodině výdělečně činný pouze tatínek, nemůžeme si terapii dovolit. Proto prosíme o pomoc Vás. Jakýkoliv příspěvek bude pro nás obrovskou pomocí a motivací.