Tomáškovi na dětský mechanický vozík

S manželem jsme si dlouhé roky přáli miminko. Čas bohužel ukázal, že přirozenou cestou ho mít nemůžeme, proto jsme se rozhodli pro adopci. Pět let od naší svatby tak do naší rodiny přibyl Tomášek. Konečně jsme byli rodiči a naše radost byla obrovská. Tehdy jsme ale ještě netušili, jak moc se náš život ještě změní.

Společně s Tomáškem jsme totiž dostali i seznam lékařů, ke kterým musí pravidelně docházet. Na seznamu byl neurolog, kardiolog, foniatr a oční. Poctivě jsme s ním obcházeli jednoho specialistu za druhým a všude nám do rukou dávali doporučení na další testy a různá cvičení. Bylo to děsivé, ale lékaři nás ujišťovali, že má Tomášek „jen“ opožděný psychomotorický vývoj a že nejde o nic hrozného. Začala jsem s ním proto okamžitě cvičit a v jeho roce a půl jsme odjeli do lázní. A tam se náš život obrátil o 360 stupňů.

Hned na příjmu nám tamější lékař oznámil, že se u našeho synka nejedná o opožděný psychomotorický vývoj, ale o dětskou mozkovou obrnu. To byl pro nás obrovský šok. Upřímně musím říct, že jsem celý pobyt v lázních i několik následujících měsíců proplakala. Díky manželovi jsem se ale oklepala a rozhodla se, že s tím prostě budeme bojovat.

Tomášek byl do dvou let ležákem a podle lékařů to tak mělo i zůstat. S tím jsem se ale odmítla smířit a začala jsem s ním intenzivně cvičit, což přineslo své ovoce. Tomášek se ve dvou letech poprvé posadil a o rok a půl později dokonce udělal své první krůčky. Dnes, ve svých pěti letech, tak chodí, i když špatně. Jsme ale šťastní, že se vůbec postaví na nohy. Letos jsme s ním už byli v lázních a 2x se nám podařilo našetřit na rehabilitaci v kosmickém oblečku. Bohužel, čím je větší, tím víc peněz nás tyto rehabilitace stojí. S manželem jsme ale rozhodnutí udělat všechno pro to, aby Tomášek mohl žít plnohodnotný život a jednou třeba měl i vlastní rodinu.

Tomášek navštěvuje běžkou školku, kde má k sobě úžasnou paní asistentku. Pohybuje se tak ve společnosti zdravých dětí, se kterými občas jezdí na výlety i různé kulturní akce. A právě pro tyto situace bychom potřebovaly dětský mechanický vozík. Tomášek má zatím jen kočárek, z toho už nám ale vyrostl. Dlouhé trasy neujde, takže se bez vozíku prostě neobejdeme. Pojišťovna nám více než půlku na vozík přispěje, stále však zbývá 31 395 korun, které musíme doplatit. I když s manželem oba pracujeme, nemůžeme si bohužel takový výdaj dovolit. A protože Tomáška milujeme a uděláme pro něj všechno na světě, rozhodli jsme se požádat o pomoc prostřednictvím Patrona dětí. Vaší pomoci si nesmírně vážíme.