Tříkolka pro autistu Erika

Dvanáctiletý Erik se narodil jako zdravý a krásný kluk. Po očkování zhruba v roce a půl však přišel zlom. Erik se začal počůrávat, i když předtím už chodil na nočník. Přestal na nás také úplně reagovat, takže jsem se v první chvíli obávala, že snad neslyší. Po nějakém čase mi ale paní doktorka sdělila, že je Erik přímo učebnicový autista a že to s ním rozhodně nebudeme mít snadné.

Do té doby jsem se autismem nikdy nezabývala. Tušila jsem, že něco takového existuje, ale nikdy mě nenapadlo, že to potká naši rodinu. Nastudovala jsem si snad všechny dostupné materiály, abych věděla, jak se o svého synka starat. Pak mě ale zneklidnilo, když začal Erik vykazovat známky něčeho, co podle mě nemělo s autismem nic společného.

Můj syn postupně přestával chodit, nemluvil, nedokázal pokousat jídlo a měl těžké záchvaty. Lékaři ho proto poslali na magnetickou rezonanci, která k mojí hrůze odhalila jizvu na mozkovém laloku, ze které vytékala nějaká tekutina. Řekli nám, že se s tím nedá nic moc dělat a že jediné, co pro Erika můžeme udělat, je začít s ním pravidelně rehabilitovat a doufat, že se zase rozpohybuje. A tak začalo kolečko speciálních rehabilitací a hipoterapií, ve kterých pokračujeme dodnes.

Erikův stav se za poslední roky naštěstí dost zlepšil. Bohužel je ale baculatější, než by ve svém věku měl být. Sice rád tráví čas venku, má však potíže s lidmi kolem sebe. Kdykoli jdeme na hřiště nebo někam, kde je více lidí, nezvládá to. Stále tak hledáme nové způsoby pohybu, které by ho bavily.

Nedávno objevil ve stacionáři, kam pravidelně dochází, kola pro postižené děti, do kterých se doslova zamiloval. Hned jsme se s manželem zaradovali, že kolo je tou správnou cestou. Protože ale Erik na běžném kole jezdit neumí a bojí se ho, je pro něj mnohem vhodnější tříkolka. Ta je skvělým prostředkem nejen na venkovní řádění, ale také na posilování dolních končetin. Pořízení takové tříkolky však není zrovna levnou záležitostí, a protože si teď její nákup nemůžeme dovolit, prosíme o pomoc vás.