Vaškovi na vydatné školní obědy

Vašík se mnou žije už od peřinky. Jeho maminka byla ještě školou povinná, když přišla domů s tím, že bude mít miminko. Po Vašíkově narození se bohužel ukázalo, že není schopná se o něj postarat. A jak už to tak někdy bývá, Vašíkův otec se o něj nezajímá. Vašíkova maminka to však s péčí o své dítě také zrovna nepřehání. Je pro mě těžké si to připustit, ale faktem je, že o něj neprojevuje žádný zájem. Dokonce si už pořídila novou rodinu. Nerozumím tomu, jak se někdo může svého dítěte jen tak vzdát. Každopádně jsme teď s Vašíkem spolu a doufám, že se mi podaří z něj vychovat slušného a hodného člověka.

Společně teď bydlíme v azylovém domě. Uznávám, že to není nic moc, ale majitel bytu, ve kterém jsme bydleli, se rozhodl prodat celý dům, takže jsme se museli odstěhovat. A moje finanční situace bohužel není natolik dobrá, abych nám hned mohla pořídit jiné bydlení. Vím však, že jsme v azylovém domě jen na chvíli, protože se mi určitě podaří něco sehnat. Už kvůli Vašíkovi udělám všechno pro to, aby měl hezký domov, kde se bude cítit milovaný a v bezpečí.

A proč tohle všechno vlastně píšu? Ráda bych totiž poprosila o příspěvek na školní obědy. Finančně by nám to hodně pomohlo a já bych měla jistotu, že bude mít Vašík teplé a dobré jídlo uprostřed dne. Předem děkuji všem, kteří pomáhají takovým rodinám, jako je ta moje. Věřím, že jednou budeme s Vašíkem schopni zase někomu pomoci my.

P. S. Chlapcovo jméno bylo v příběhu změněno. Děkujeme za pochopení!